Zrekonstruovaný dům na ulici 9. května zaujme nápaditou fasádou a celkovým novým vzhledem. Tento dům město Polička koupilo za účelem výstavby sociálních bytů, vzniklo zde 6 nových bytů o velikosti 2+kk. Rekonstrukce domu je v hodnotě 9,4 mil. Kč, z dotace bylo pokryto 7,1 mil. Kč. Město vybíralo z cca 60 žádostí, přičemž muselo vycházet z přísných podmínek přidělené dotace. Všichni zájemci musí spadat do cílové skupiny dotačního titulu a zároveň musí splňovat další specifické podmínky (např. bytová nouze, nemajetnost, příjem do určité výšky, sociální nouze…). 

Pro poličské ženy a o poličských ženách napsala báseň Zita Voříšková, saunařka poličského bazénu.

Toto není historie ani popis místa, jak někdo kdysi řekl, v proměnách času a jak se to, protože to zní pěkně, bezduše používá. To místo tady žilo, žije a bude žít vždy svým životem. Pro někoho jako místo, které je nutno překlenout, aby bylo možno jít nebo jet dále, pro někoho, kdo se tu narodil, nebo žil, nebo se, tak jak to život přináší, s tímto místem sžil a má ho nějakým způsobem rád, protože je vlastně jeho, bez ohledu na nějaké majetkové zákony, usnesení, předpisy, paragrafy. Jde o místo takové, jaké bylo, je a bude, místo, které je svědectvím času. Jestliže tudy velmi dávno, před Limberskou bránou spěchali občané, aby se dostali včas do města, než bude na noc uzavřena a později z rozhodnutí Marie Terezie už tudy šla císařská silnice, která toto místo opět proměnila a jestliže vzrůstající dopravní ruch opět přeměnil toto místo před 30 lety na tehdejší dobu moderní křižovatku, usvědčujeme se, že naše předvídavost odpovídá právě našim momentálním potřebám.

Na Valech proti sobě spěchala starší dvojice. „Maruško!“ – „Jiří!“ Setkávají se v pevném objetí a dlouze se políbí. Jsou mladí. Naplňují slova studentské hymny o radosti a mládí. Než mohla zaznít na Palackého náměstí v ten památný den 4. září tohoto roku, bylo nutno provést mnoho prací. A to už před rokem. Ředitel gymnázia Mgr. Milan Svoboda pozval do přípravného výboru současné profesory, ale i ty, kteří organizují srazy absolventů. Soustřeďovaly se materiály, z nichž vzpomínky starších ročníků, či poskytnuté dokumenty vytvoří už neztratitelnou, protože písemně zaznamenanou historii. Byly zahájeny práce na výročním Almanachu, kde zdánlivě jednoduché seznamy absolventů nebo profesorů byly na zpracování velmi náročné.

Cesta bryčkou z Litomyšle byla příjemná. Zatímco u nás už jabloně odkvetly, na poličské straně se silnice od Lezníka teprve jimi bělala a bělala by se i více, bylo-li by počasí také nakloněno více. Řeknu zkrátka, na tento čas, dnů květnových posledních, bylo až zimno. V Poličce toho dne pátečního u příležitosti upomínky na jejich velikého Mistra Bohuslava Martinů, skladatele to hudebního, přijela koncertovat svým zpěvem japonská umělkyně Michiyo Keiko. Přiznám, že umělců japonských v Čechách mnoho není k vidění a slyšení, v těch východních pak obzvláště.