Jsou věcí mezi nebem a zemí, na který je lidskej rozum krátkej...

Neskutečné, kdo by si to byl pomyslel! Ruiny hradeb v místě tzv. Witzovy brány, které byly dlouholetou ostudou Poličky se začínají opravovat. Jako symbol komplikovaných lidských a vlastnických vztahů budou tedy uloženy už jen v naší vizuální paměti spolu s radostným mementem, že v našich lidských životech je vždy místo pro smíření a vzájemnou domluvu.

V době, kdy nám doslova před očima mízí a řídnou naše lesy, je velice povznášející pocit nalézt v krajině nově vysazenou alej. Mně se to přihodilo v polích nad Oldřiší a Sádkem a chtěl bych se o ten zážitek tímto s vámi podělit.

Svět kolem nás se mění. Tak rychle, že to nejspíš dochází i těm, kteří se o takové blbosti nezajímají. Jak víme, každá změna může být k horšímu nebo k lepšímu. Zároveň může být živelná nebo pozvolná, chcete-li chaotická nebo plánovaná. Z pohledu jednotlivce pak jde o to, zda se takového procesu může aktivně zúčastnit nebo jen pasívně přihlížet.

Představovat Františka Groulíka poličské sportovní veřejnosti je nejspíš nošením dříví do lesa. Krásná floskule na začátek ale marná sláva, je to tak. Letos oslavil 40. narozeniny k čemuž dodatečně gratuluji a myslím, že to můžeme brát jako hezký  důvod k rozhovoru.

Jan Dus je evangelický farář, který působil v letech 1996 až 2010 v Evangelickém sboru v Poličce. Poté začal pracovat na různých pozicích v charitativních a humanitárních organizacích. Sešli jsme se krátce před jeho odjezdem na další zahraniční misi.

V životě existují věci, o kterých víme, že prostě nastanou. Stejně tak mohou být v místech, kde žijeme stavby, které se prostě musí někdy postavit. Jednou z nich je rozhledna na kopci zvaném Šibeniční vrch, kousek za naším městem. Váš případný údiv nad troufalostí předchozích vět přebíjím údivem, jak to, že tam už dávno nějaká nestojí.

Na konci června se konala beseda na téma budoucnost Liboháje. Dovolil bych si k tomu napsat pár řádků jako člověk, jenž tam téměř denně chodí a kterého toto téma dlouhodobě zajímá.