Snění o Liboháji

Začnu trochu zeširoka. Město můžeme chápat jako jakýsi organismus, lidmi stvořený a lidem sloužící. Jednou z vlastností organismů je, že se v průběhu času mění. Některé části se vyvíjí, některé stagnují, jiné upadají čí zanikají. V uplynulých letech Polička zaznamenala masívní rozvoj bytové a průmyslové výstavby. Pokud bychom měli naopak hledat oblast, která dlouhodobě upadá a ztrácí svůj původní význam, byl by to právě městský lesopark Liboháj. Tělo organismu zvaného město Polička se tedy výrazně rozrostlo. Naproti tomu jedna z jeho částí, která by měla nabídnout lidem relaxaci a odpočinek, postupně ztrácí svoji funkci. Člověk nemusí být sociolog nebo urbanista aby vycítil, že to nejspíš nebude vývoj úplně příznivý.

Ticho a klid postupně zarůstajícího Liboháje narušil před dvěma lety nápad zřídit na jeho vrcholku skládku přebytečné zeminy. Jako reakci na oživený zájem veřejnosti proběhla minulý rok veřejná anketa, jejíž výsledek byl následující. Je třeba zachovat klidový ráz Liboháje a zároveň provést jeho obnovu. V návaznosti na to měla být zpracována studie využití lesoparku, ale z toho nejspíš nějak sešlo. V letošním roce byla zadána generální oprava altánu, která nyní probíhá. Toť současný stav.

Další osud Liboháje bude o tom, zda se podaří nalézt životaschopný koncept jeho fungování, který by byl co možná nejširším průsečíkem názorů veřejnosti. Každý můžeme mít své představy, jde o to si určit míru možných kompromisů a tím určit rámec, do kterého by se mohly vejít také představy ostatních. Přitom je dobré si definovat extrémy. Za mne to je současný stav, kdy tady nepotkáte pomalu ani živáčka, neřkuli rodinu s dětmi. Na druhé straně si zde nedovedu představit jakékoli nové stavby, například kiosek nebo parkoviště.

Ještě si z předchozího textu vypůjčím slovíčko životaschopný, které považuji za klíčové. Motorem případné obnovy Liboháje by neměly být primárně peníze. Úvahy ve stylu „pojďme tady něco udělat a pak sem začnou chodit lidi“ považuji vůbec za největší hloupost. Úspěšné začlenění Liboháje do provozu města a života veřejnosti vede přes co možná nejširší propojení aktivit zdejších občanů, organizací nebo zájmových skupin. Obnova lesoparku může být ukázkovým typem projektu spolkového a komunitního charakteru, kdy se energie do něho vložená zpětně odráží a posiluje sounáležitost a mezilidské vztahy. A to je přesně ten druh koření, který dává životu větší šmak. Možná řeknete, že dnes je už jiná doba, lidé a hlavně mladí to řeší přece přes ty své internety a fejsbůky. O důvod víc se o něco takového pokusit.

Ale konec snění, je čas na procházku. Hádejte kam?