Svět kolem nás se mění. Tak rychle, že to nejspíš dochází i těm, kteří se o takové blbosti nezajímají. Jak víme, každá změna může být k horšímu nebo k lepšímu. Zároveň může být živelná nebo pozvolná, chcete-li chaotická nebo plánovaná. Z pohledu jednotlivce pak jde o to, zda se takového procesu může aktivně zúčastnit nebo jen pasívně přihlížet.
Upřímně, pravděpodobnost klidných a lepších zítřků není příliš vysoká. Navíc pohled do historie nám také moc optimismu nepřidá. Ale přesto. Znáte teorii efektu motýlích křídel, která připouští, že za jistých podmínek může jejich třepotání způsobit například tajfun na druhé straně zeměkoule? Na otázku, zda má vůbec smysl, abychom se o něco snažili, existuje odpověď. Stačí málo, třeba věnovat minutu denně přemýšlení o tom, co děláme a jak se chováme. Pokud byste to vzali jako výzvu, mám pro vás pár tipů.
Přestaňme naše očekávání a naděje směřovat k takzvaným autoritám, elitám nebo politikům. Každý žijeme svůj život a my sami bychom proto měli nejlépe vědět co je pro nás to nejlepší. Jako společnost máme tendenci věřit tomu, že jsme chytřejší než naši předkové, jež tu žili v dobách, které dnes známe z dějepisu. Je to falešná iluze, jejímž dokladem je esence lidové moudrosti skrytá ve stovkách příslovích. Kdykoliv nás nějaké napadne, zkusme se nad ním zamyslet a ještě lépe, řídit se jím. Můj poslední tip se týká slovních druhů. Přestaňme dávat důraz na přídavná jména, která mnohdy znamenají povrchní odsudky a nálepkování. Naproti tomu se zaměřme na podstatná jména a z nich pak na ta nejpodstatnější slova. Pro inspiraci jich zkusím pár napsat: láska, pokora, víra, zodpovědnost, společnost, rodina, děti. Blíží se vánoce, čas naděje a očekávání. Přejme si, aby se naše myšlenky a přání proměňovaly v motýlí křídla.