Rozhovor s Janem Dusem

Honzo, mohu Tě poprosit o základní životopisná data?

Narodil jsem se v Brně, dětství jsem strávil na jižní Moravě. V sedmi letech jsme se přestěhovali do Hradce Králové, kde jsem prožil svá školní léta. Vystudoval jsem Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Bylo to na přelomu 90. let minulého století, takže jsem zde zažil sametovou revoluci, mimo jiné jako člen stávkového výboru. Po dokončení školy jsem absolvoval roční přípravný vikariát ve sboru v pražských Dejvicích. V roce 1996 jsem nastoupil jako farář do Poličky, kde jsem působil čtrnáct let do roku 2010.

Jako aktivní účastník událostí, které ukončily totalitní komunistický režim, máš nejspíš svůj názor na poměry, ke kterým jsme po třech dekádách svobody dospěli. Nechme ale politiku stranou a pojďme si povídat o jiných věcech, jež jsou neméně důležité. Co jsi dělal po svém odchodu z pozice faráře?

V roce 2011 jsem nastoupil do Diakonie Českobratrské církve evangelické. Tato organizace je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb, těžiště jejího působení je naše republika. Mým úkolem bylo vybudovat tým pro humanitární a rozvojovou pomoc v zahraničí. Podařilo se a po šesti letech jsem zde řídil dvacetičlenný tým, se kterým jsme působili v deseti zemích. Moje práce měla tedy víceméně manažerský charakter, byl jsem poměrně často na cestách a vedl jednání s našimi zahraničními partnery. Postupem času jsem dostal chuť vyzkoušet si práci také v samotném terénu.

Z dnešního pohledu se dá říci, že to byla dobrá průprava pro tvoje následné angažmá v celosvětové organizaci Lékaři bez hranic.

V únoru až květnu 2017 jsem absolvoval přijímací řízení na post pracovníka v této organizaci. V červenci téhož roku jsem byl povolán na svou první misi.

O organizaci Lékaři bez hranic slyšel nejspíš každý člověk, mohl bys ve stručnosti představit její historii a poslání?

Organizace Lékaři bez hranic (MSF... Médecins Sans Frontières) byla založena ve Francii v roce 1971. Její operační centra jsou v Paříži, Bruselu, Amsterdamu, Barceloně a v Ženevě. Středisko v České republice vzniklo v roce 2006. MSF poskytuje zdravotnickou a humanitární pomoc lidem zasaženým válkou, přírodními katastrofami nebo epidemiemi. Každoročně léčíme, očkujeme či operujeme miliony lidí po celém světě. Páteří organizace jsou vždy místní lidé, kteří tvoří naprostou většinu spolupracovníků na misi. Zhruba 10% tvoří zahraniční odborníci, takzvaní expati, kteří odpovídají za odbornost.

Tato organizace má specifický způsob svého fungování.

Základním principem činnosti MSF je nestrannost, nezávislost a neutralita, to znamená pomáhat všem potřebným bez rozdílu a nezávisle na jakýchkoliv vnějších vlivech. Jsme tedy důsledně nábožensky a politicky neutrální a nepřijímáme prostředky od žádných vládních organizací, korporací nebo institucí. Hlavním zdrojem našeho financování jsou drobní dárci, jako jste vy nebo já.

Jaká je Tvá náplň práce?

Nyní jsem takzvaný FieldCo, což znamená, že řídím místní misi. Konkrétně jsem zodpovědný za tři oblasti činnosti - koordinuji management celého týmu, jednám jménem MSF s místními úřady a odpovídám za bezpečnost našich pacientů a zaměstnanců.

Můžeš popsat své dosavadní působení u Lékařů bez hranic?

Moje první mise se odehrávala na syrsko-tureckém pomezí od července 2017 do ledna 2018. Provozovali jsme zde nemocnici pro uprchlíky z Aleppa. Bylo to ještě v období existence Islámského státu, samotná nemocnice byla na území Sýrie, my jako pracovníci MSF jsme se pohybovali z bezpečnostních důvodů pouze na tureckém území. Ovšem s ohledem na politický vývoj v Turecku jsme se museli nakonec přesunout až do Istanbulu, kde jsme působili téměř v jakési ilegalitě.

Pak následovalo Tvé angažmá v Africe.

Ano, moje další působení byla na africkém kontinentu. Nejdříve to byla v polovině roku 2018 tříměsíční mise zaměřená na očkování dětí proti spalničkám v Kongu. Tato nemoc má na svědomí velmi vysokou úmrtnost malých dětí. Očkovali jsme děti ve věku 1-5 let, bylo to uprostřed naprosté divočiny, například do banky jsem jezdil na motorce téměř čtyři hodiny po bahnitých cestách. Na druhé straně to zde bylo relativně bezpečné. Moje další mise byla opět v Kongu, tentokrát v jeho východní části. Od října do prosince roku 2018 jsme zde během jednoho týdne vybudovali a pak provozovali polní nemocnici pro léčbu eboly. Operovaly tu různé bojůvky a občas nás v noci vzbudila vzdálená střelba. Mé třetí působení v Africe bylo v Čadu od ledna do srpna roku 2019. Zde MSF provozuje nemocnici, kde se léčí děti s malárií.

Tímto se dostáváme k Tvé dosud poslední misi.

Ta proběhla od listopadu 2019 do května 2020 v Pákistánu, kde provozujeme porodnici pro ženy z oblastí, ve kterých neexistuje zdravotní péče. Zde jsme také zažili vypuknutí pandemie koronaviru a následný celosvětový lockdown. Nucenou provozní odstávku nemocnice jsme využili k její přestavbě, která byla původně plánována na podzim tohoto roku. Situace pro nás byla složitá v tom, že se na dva měsíce uzavřely hranice Pákistánu. V případě onemocnění s těžším průběhem by se nám tedy nedostala standardní lékařská péče. Jedna kolegyně z našeho týmu se proto rozhodla pro návrat domů.

Práce u Lékařů bez hranic je bezesporu náročná po všech směrech. V této souvislosti mi nedá se nezeptat, jak velkou oporu máš ve své víře.

Jak už jsem zmínil, MSF je nábožensky neutrální. Mezi mými kolegy jsou lidé bez náboženského vyznání, stejně jako křesťané, muslimové, budhisté, hinduisté… Pokud mám mluvit za sebe, pro mne je křesťanská víra velmi důležitá. Jednak v tom, že mi dává sílu v situacích, kdy si kladu otázky, zda to, co dělám, má vůbec smysl, a jak do toho právě já zapadám. Vedle toho je víra korektiv, který mi ve vypjatých situacích dodává pokoru a chrání před spasitelským komplexem.

Honzo, vraťme se k Tvému působení v Poličce. Lidé budou nejspíš znát letní tábor s Američany, což je dnes již tradiční prázdninová akce.

V letech 2002-2003 jsme s celou rodinou pobývali v americké Oklahomě. Zde vznikla myšlenka uspořádat letní tábor pro děti s výukou angličtiny za účasti rodilých mluvčích. První tábor se konal v roce 2004, tehdy jsme jej považovali za jednorázovou akci a nikdy by mne nenapadlo, že o něj bude zájem až dodnes. Vážím si toho, že evangelický sbor pod vedením současného faráře Jiřího Tenglera v této tradici pokračuje. Bezesporu na tom mají zásluhu kromě Američanů také naši místní dobrovolníci; no a mnoho dalších, kdo Američany ubytovávají a zvou na večeře, organizují výlety, uklízejí v kostele a jinak akci podporují… Zkrátka desítky a desítky lidí, kteří se s nadšením a zdarma táboru věnují.

Honzo, za několik dní odjíždíš na svou další misi, tentokrát na stejné místo do Pákistánu. Přeji Ti hodně zdaru ve tvém dalším působení a těším se na další setkání.

Děkuji a také se těším na viděnou.