Toto není historie ani popis místa, jak někdo kdysi řekl, v proměnách času a jak se to, protože to zní pěkně, bezduše používá. To místo tady žilo, žije a bude žít vždy svým životem. Pro někoho jako místo, které je nutno překlenout, aby bylo možno jít nebo jet dále, pro někoho, kdo se tu narodil, nebo žil, nebo se, tak jak to život přináší, s tímto místem sžil a má ho nějakým způsobem rád, protože je vlastně jeho, bez ohledu na nějaké majetkové zákony, usnesení, předpisy, paragrafy. Jde o místo takové, jaké bylo, je a bude, místo, které je svědectvím času. Jestliže tudy velmi dávno, před Limberskou bránou spěchali občané, aby se dostali včas do města, než bude na noc uzavřena a později z rozhodnutí Marie Terezie už tudy šla císařská silnice, která toto místo opět proměnila a jestliže vzrůstající dopravní ruch opět přeměnil toto místo před 30 lety na tehdejší dobu moderní křižovatku, usvědčujeme se, že naše předvídavost odpovídá právě našim momentálním potřebám.