Člověk moudrý nebo rozumný (Homo sapiens) je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něho charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Dalším charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje (nejen dopravní značky) a používat je k ovlivnění svého okolí.
Poloprázdné sály, zrušená představení, přesuny termínů a rostoucí frustrace těch, kteří kulturní akce v Poličce organizují. Tak vypadá kultura v našem městě po dvou letech koronavirových opatření. Ta dopadají tvrdě na všechny, ovšem i na kulturu a to dokonce i v Poličce, městě, které mělo vždy pověst kulturního místa, kde se pořádají desítky festivalů, divadel, koncertů, plesů atd. Polička je také místem, kde mnohé kulturní akce vznikly jen díky práci a píli dobrovolníků, tedy poličských nadšenců, kteří často dokázali vybudovat velké věci téměř z ničeho.
V pondělí 17. ledna 2022 se po roční vynucené přestávce, způsobené koronavirovou krizí a lockdownem, uskutečnilo tradiční setkání vedení města Poličky s místními podnikateli. Všechny přítomné přivítal starosta města Jaroslav Martinů. Ve svém úvodním slově hovořil zejména o situaci v našem městě, představil hlavní úspěšné akce minulého roku a také plány pro rok letošní.
Tři dny před Vánocemi se na ulici Družstevní, naproti mlýnu, sešlo několik desítek lidí. Podával se čaj i cukroví, živě se diskutovalo. Na první pohled to mohlo vypadat jako adventní setkání sousedů. Sousedé se zde sešli, aby protestovali proti přístavbě na původní budově Mlýna Hrubý. Dvacet metrů vysoká přístavba podle obyvatel sousedních domů zhoršila kvalitu života v celém okolí. Navíc se podle nich jedná o stavbu na černo a požadují její zbourání.
Poličku navštívil člověk, který nám zachránil pitnou vodu a chce zachránit i živou krajinu. Pan Jiří Malík, předseda Živé vody, z. s, vychází z historie, prochází současný stav a navrhuje často i jednoduchá řešení, jak zadržovat vodu v krajině tak, aby pole byla úrodná, aby se zachovaly tekoucí potoky a řeky a zároveň aby přehrady nezely prázdnotou.
Tou cestou parkem na Valech jsem šel tisíckrát – co říkám – nespočitatelně. Na začátku parku je od nepaměti umístěn zákaz vjezdu a za mého dětství tam byla ještě tabulka Zákaz jízdy na kole pod pokutou 5 Kč, pak za protektorátu 10 K a pak už bez dodatkové tabulky. Pokuty vybíral hlídač parku a nepotřeboval k tomu zvláštní oprávnění a taky za výběr pokuty nedával potvrzení s razítkem a podpisem. To bylo za dávných časů. Dnes je tam značka Zákaz vjezdu všech vozidel, v Poličce však zřejmě neplatí pro cyklisty. Mohou všechno.