Úterý 3. listopadu 2026
svátek má Hubert
Soumrak kultury v Poličce
Poloprázdné sály, zrušená představení, přesuny termínů a rostoucí frustrace těch, kteří kulturní akce v Poličce organizují. Tak vypadá kultura v našem městě po dvou letech koronavirových opatření. Ta dopadají tvrdě na všechny, ovšem i na kulturu a to dokonce i v Poličce, městě, které mělo vždy pověst kulturního místa, kde se pořádají desítky festivalů, divadel, koncertů, plesů atd. Polička je také místem, kde mnohé kulturní akce vznikly jen díky práci a píli dobrovolníků, tedy poličských nadšenců, kteří často dokázali vybudovat velké věci téměř z ničeho.
Za poslední dva roky se však musely zrušit desítky představení a i program, který je dnes, je velmi omezený. „Dříve jsme měli v programu okolo 22 akcí za měsíc. Teď jsme rádi, že jich děláme šest,“ říká Lukáš Zrůst, šéf Divadelního klubu. Omezený program má i Tylův dům a další kulturní instituce ve městě. Potýkají se hlavně s malou návštěvností a opatřeními vlády, které počet návštěvníků velmi omezují. Navíc na kulturní akce mohou jen lidé s očkováním, prodělaným covidem nebo PCR testem. „Bohužel, ty lidi kontrolovat musíme, byť mně se to hrozně příčí, rozhodovat o tom, kdo smí a nesmí na divadlo či do kina. Jsem naštvaný a bezmocný,“ neskrývá rozhořčení Petr Cuper, ředitel Tylova domu.
Návštěvnost kulturních akcí v Poličce je nyní zhruba třetinová oproti době před vypuknutím pandemie. „Propad v počtu akcí a návštěvnosti máme asi 80%. Je to kombinace důvodů. Část lidí jsou buď nakažení, v karanténě, jiní se bojí, další jsou neočkovaní – kolik zbyde těch, kteří mohou? Další je fi nanční faktor a to, že si lidi odvykli na kulturu chodit. Naučili jsme se, že si všechno můžeme pustit doma a dát si k tomu fl ašku vína. Lidé zpohodlněli. My jsme to takto nechtěli, ale byli jsme k tomu donuceni,“ říká Zrůst. Mnoho kulturních institucí záviselo i na programech pro školy, které byly zárukou plných sálů. Kvůli opatřením, že třídy se nemají míchat mezi sebou, však tato možnost skončila. „Dříve mi gymnázium naplnilo divadlo. Teď tam mohu dát jednu školku, kde je 50 dětí,“ vysvětluje Cuper. Návštěvnost klesla i v poličském muzeu. „V roce 2019 jsme měli 30 000 návštěvníků, 2020 a 2021 jen 18 000. Léto bylo bezproblémové, ve zbytku sezóny byl narušen fungující koloběh a spolupráce. Muzejníci proto iniciativně připravili program Muzeum do škol a školek, který je postavený tak, že se jezdí za dětmi přímo do tříd, říká ředitel muzea David Junek. Pozitivní ohlasy vedly k tomu, že výjezdy se nabízejí i nyní v únoru a březnu. Pracovníci poličského muzea se tak přizpůsobili době a mají úspěch, protože jen na podzim loňského roku vidělo jejich program ve třídách 500 dětí.
O nutnosti začít nabízet lidem jiný program uvažují i Cuper a Zrůst. „Když pozvu kapelu za 40 000 korun, ale mohu na ni pustit jen 100 lidí, tak budu ve ztrátě, nikdo nedá za lístek 400 korun. Proto jsme teď nuceni brát umělce, kteří jsou levnější nebo místní nebo ty, kteří souhlasí, že dostanou podíl na vstupném a to je vše. Naším programem jsme se vždy snažili trochu i vzdělávat a z toho nechceme slevit, ale lidi chtějí spíš konzumí věci. Vím, že když pozvu Kabáty, bude narváno, ale touto cestou jít nechceme,“ říká Zrůst. Poloprázdný sál byl v Klubu i když hráli poličští divadelníci. „Vždy na ně bylo narváno a teď přišlo 70 lidí, to je zajímavý,“ zamýšlí se Zrůst. Poličské kulturní organizace zatím drží nad vodou město a dotuje je z veřejného rozpočtu. To ale není udržitelné dlouhodobě. Všichni doufají, že na podzim by se věci mohly začít vracet k normálu. Vrátí se ale diváci? Na tom bude budoucnost poličské kultury záviset nakonec nejvíc. „Nejdůležitější je, aby chodili lidi. Pro ně to přece děláme,“ uzavírá Zrůst.
JITŘENKA 02/2022