Přístavba mlýna vadí sousedům

„Již čtyři roky žijeme vedle tohoto monstra, které se vyvalilo z původního mlýna. Náš život se zásadně zhoršil a zkomplikoval. Monstrum nám zastínilo naše domy a hyzdí celou tuto část města,“ uvedl organizátor protestů Otakar Klepárník. On i další lidé v okolí si stěžují i na hluk, prach a nečistoty. „Jsme opakovaně zasypáváni moukou, otrubami, obtěžováni hlukem a několinásobně zvětšeným provozem náklaďáků. Otruby máme až v  obýváku,” doplňuje Klepárník. Podle něj tato přístavba mlýna snížila i hodnotu nemovitostí v okolí. Lidé poukazují i na skutečnost, že stavba vznikla na černo, tedy bez potřebných stavebních povolení. Stavba mlýna tak spadá pod kompetenci státní správy. Stavební úřad s  majitelem jedná už několik let.

Podle vedoucího stavebního úřadu v  Poličce Václava Kašpara probíhá další kolo řízení a teprve po jeho ukončení bude známo další stanovisko. Majitel mlýna Petr Hrubý odmítl celou záležitost komentovat. Krátce po protestu sousedů začala u  mlýna stavba krytů pro nákladní auta. To by mělo snížit hluk a prašnost. Naštvaným sousedům to však zřejmě stačit nebude. Jde jim i o to, aby majitel dodržoval zákony. „Neskončíme, dokud tu obludu nebudou muset odstranit nebo alespoň zmenšit na původní legální stav nebo alespoň zamezíme podobným lumpárnám a  lemplovství do budoucnosti,“ říká Klepárník.

Mlýn Hrubý byl postaven už před téměř sto lety jako vodní mlýn napojený na Bílý a  Modřecký potok a  nedaleký rybníček zvaný “Mlejňáček”, který býval v místech dnešní cyklostezky. Firma vznikla v  roce 1927 a  jejími zakladateli byli Miloslav Hrubý a  jeho tchán František Kopecký, což hlásal původní nápis na novostavbě – VÁLCOVÝ MLÝN MILOSLAV HRUBÝ A FRANTIŠEK KOPECKÝ. Ve 40. letech byl mlýn upraven, rozšířen a přistavěna obytná část. Mlýn byl v provozu až do 60. let, avšak již pouze na elektrický pohon. Po odstavení nebyl mlýn rozebrán jako mnoho jiných, ale byl zakonzervován a dále veden jako rezerva, díky čemuž mohl být později znovu zprovozněn.

Po roce 1989, kdy byl vrácen původním majitelům, byl mlýn opět zprovozněný a  postupně modernizovaný a  doplňovaný strojním zařízením. Poháněný je dnes elektricky. Později byl mlýn doplněný o dva velké venkovní zásobníky, z nichž jeden byl po několika letech nahrazen ještě větším. V  roce 2014 započala další významná úprava mlýna spočívající v  přístavbě samotné mlýnské budovy. Před čtyřmi lety byla dokončena ona kontroverzní přístavba, jež je podle majitele nutná k dalšímu fungování mlýna, který nabízí několik druhů mouky a otruby.

Adolf Klein vzpomíná:

Jako dítě jsem chodíval od mlýna podél kolejí ke Mlejňáčku. To byl takový milý rybníček, kde jsem se naučil plavat. Od rákosí ke stavidlu pětadvacet temp. Bylo nás tam vždy plno a čekali jsme na vlak do „muničky“, což tehdy byly Škodovy závody a dávali jsme na kolej padesátník nebo korunu, která se po přejetí vlakem proměnila v takovou teplou placičku. Byla ze zinku, hliníku a  cínu a  neměla pak už žádnou cenu – ostatně jako tehdejší protektorátní koruna. Obyčejná, vodnatá zmrzlina v  papírovém kornoutku stála pět korun. V Mlejňáčku byly také ryby. Jednoho jarního dne roku pětačtyřicet tam voják Rudé armády hodil granát. A bylo vyloveno.

JITŘENKA 02/2022