V  našem kraji žije mnoho neznámých i  známých duší, které vynikají svými zájmy, profesí, názory nebo svědectvím historie. V  Jiřence se snažíme přinášet s  nimi rozhovory, otiskovat jejich svědectví a  vzpomínky. Chtěli bychom zprostředkovat setkání s co nejpestřejší paletou lidí, a k tomu potřebujeme Vaši pomoc. Často si tyto duše v  zápalu života ani nevšimnou, že bychom o  nich rádi slyšeli více. Pokud byste tedy věděli o  někom, o  kom si myslíte, že by bylo dobré si v Jitřence přečíst, neváhejte nás kontaktovat na mailech: jitrenkapolicka@seznam.cz nebo muzikova.michaela@gmail.com Budeme se snažit, aby se Vám rozhovory i paměti dobře četly.

Markéta Kutilová a Míša Mužíková

Nedávno jste pořádali veřejnou debatu o  budoucnosti Liboháje, jak to dopadlo? S jakými nápady lidé přicházeli?

Debatovat o Liboháji přišlo přes 70 lidí, to považuji za velký úspěch, nečekali jsme to, je vidět, že Liboháj lidi zajímá. Padlo 32 vstupů do diskuze, mimo těch našich.

Na začátku června mělo poličskou derniéru představení William inspirované dílem W. Shakespeara, které vzniklo v  rámci Divadelní školy při Divadelním spolku Tyl Polička. S vedoucí tohoto projektu, absolventkou DAMU a nadšenou divadelnicí Veronikou Jílkovou, jsme si povídali nejenom o práci s mladými herci a autory.

Rozhovor s novým ředitelem Tylova domu Petrem Cuprem

Sám se nazýváte novopečeným Poličákem, co to znamená?

V Poličce nežiji dlouho, bydlím tady třetím rokem. Jsem učitelem na ZUŠce, ale stal jsem se i ředitelem Tylova domu, což je pro mě velká čest, ale i zodpovědnost, takže říkám: jsem novopečený Poličák.

Jaký máš vztah k Poličce? Mohou tě Poličáci považovat za rodáka?

Do Poličky jsem se přestěhoval, když jsem byl na druhém stupni základní školy. Ale já jsem k Polič - ce velmi rychle přilnul. Je to místo, kde jsem vyrůstal v tom nejdůleži - tějším věku, tedy v pubertě. Takže Polička a lidi v ní mě formovali. Takže já se považuji za Poličáka a taky to všude říkám, když se mě někdo ptá, odkud jsem.

Poslední květnový víkend se v Poličce odehrál 22. ročník hudebního festivalu Rockoupání. Jedním z pořadatelů je i Honza „Hradečák“ Hradecký, se kterým jsem si povídal přesně dva týdny po opuštění koupaliště posledním návštěvníkem.

Kdy a jak ses přesně dostal k Rockoupání?

Je to asi patnáct let, co jsem začal pomáhat s elektrikou a veškerým zapojením. To mám na starosti doteď a přes Divadelní klub jsem se dál dostal k dramaturgii a zároveň funguju jako stage manažer.