Veronika Jílková: Sním o poličské tančírně

Tak co říkáš na představení Williama?

Myslím, že se vydařilo. S představením se už bude jezdit po republice.

A jak jste přišli na téma představení, které zpracovává hned několik Shakespearových her?

Chtěli jsme si vyzkoušet klasiku, ale zároveň nás lákalo udělat si něco autorského, takže jsme se rozhodli inspirovat se dílem Shakespeara tak, aby to studenty bavilo. Společně jsme vymýšleli příběh, až nám vyšel tento tvar.

Jak děcka zabojovala se shakespearovským jazykem?

Jsem příjemně překvapená. Jednak tím, že je to bavilo a že si sami tvořili scénář. Otevřeli jsme Shakespearovo dílo a vždycky se tam vyjevila nějaká část, která se do hry dala zakomponovat. Například u  postavy inspektora to potřebovalo nějakou svini, a hned nám tam vyskočil Jago z Othella. Z těch dalších her se tam dostali i Romeo a Julie, Hamlet, Zkrocení zlé ženy, Macbeth, Richard III. a ještě postava Falstaffa.

Jak vás napadlo prostředí korporátu, ve kterém se hra odehrává?

Chtěli jsme něco současného, možná i trošku ujetého, hlavně nás ale inspirovaly podivné vztahy ve firmách. Myslím, že studenty bavilo si na to zahrát. Sice tam ještě nejsou, ale hodně o tom slyší a tohle je taková jejich představa, jak by to jednou možná mohlo vypadat. Představení proběhlo v rámci Divadelní školy.

Mohla bys o ní říct něco víc?

Divadelní škola sídlí v Divadelním Klubu, výukové dny jsou úterky a středy, další dny se zkouší podle potřeby, často jsou to víkendy. Máme tady 5 skupin dětí rozdělených věkově od těch nejmenších ze základních škol přes střední až po dospělé, absolventy a pracující, kteří se nás drží a neodchází, čemuž jsem moc ráda.

A jak vznikl nápad založit Divadelní školu?

Tenhle nápad dostali Petr Erbes a Lukáš Zrůst z  Divadelního spolku Tyl, podpořil nás pan starosta spolu s městem Polička, které nás podporuje i finančně, v Klubu máme veškeré zázemí. A  škola vznikla díky tomu, že po mém odchodu ze ZUŠky se mnou odešli všichni žáci dramatického oboru.

Jak probíhá práce s těmi nejmenšími dětmi?

Učíme se na pohádkách, bajkách, prostě si procházíme takovou tu klasiku. Cvičíme jazykolamy a zdokonalujeme vyjadřovací schopnosti. Učíme se pracovat s hlasem, s jevištním prostorem. Během roku pak připravíme několik představení. Klasikou je Vánoční představení. Máme výjezdy s představeními nebo soutěže. Letos nás mimo jiné čeká hostování v představení Švanda, které připravuje Divadelní spolek Tyl. Také se chystá 4. 12. od 16 hodin Mikulášské představení v CBM. A samozřejmě 10. 12. od 17 hodin Vánoční představení v Divadelním klubu. Pojedeme na Festival mladých talentů na Pražský hrad.

A s druhými stupni základní školy?

S  druhými stupni jsme nacvičili autorské představení „Emoce“ – představení volně inspirované filmem V hlavě. Je to příběh o tom, jak přemýšlí mladý kluk a jak ho ovlivňují emoce ve vztazích a jeho činech. Zejména starší studenty se snažím vést k autorské tvorbě.

Co chystáte dál?

S nejstaršími studenty máme v plánu představení Jak je důležité míti Filipa. Nejmladší divadelníci budou připravovat minipohádky. S druhými stupni bychom rádi navázali v  pokračování autorského představení Emoce.

Hraje se vám lépe v Klubu, nebo nahoře v Tyláku?

My jsme tak nějak spokojení tady na té klubové scéně, i když větší věci jako Šakalí léta se hrály nahoře. To jsem připravovala ještě pod ZUŠ, ale ve spolupráci s Petrem Erbesem a jeho muzikanty. V Poličce je celkově hodně mladých divadelníků... Jo, je to velká úroda (směje se). Určitě je to zapříčiněné i tím, že se tu s děckama neustále pracuje.

Jak se k vám děti můžou dostat?

Zájemci se přihlašují, a taky se to nabaluje během roku. Například se přijde podívat kamarád a už u nás zůstane. Probíhá i něco jako „výběrové řízení“, kde zkoušíme z přednesu, z monologu nebo rytmu.

Máš zpětnou vazbu od rodičů?

Mám. S  rodiči jsem hodně v kontaktu, píšou mi, rozebíráme představení, hodnotí to. Myslím si, že kdyby nebyli spokojení, tak tu děti nejsou.

Ty sama jsi napůl v Poličce a napůl v Praze?

Ano, jsem v Black light Theatre v Rytířské, v Praze, takže neustále přejíždím. Myslím si, že pokud člověk chce učit divadlo, tak by ho měl sám provozovat.

Máš nápad, co tu v poličské kultuře chybí?

No… Jednou bych tu ráda udělala swingovou tančírnu. V tom bych se ráda sama angažovala. Do takové tančírny bych si rád zašel i já.

A chystáš se letos kočovat?

Jo, jedeme znova Nebe, takže se těším, až si zase zahraju Marilyn. (směje se)

( JITŘENKA 12/2019 )