Jakub Kastner: chceme jít pozitivní cestou

Nápady lze rozdělit do tří pilířů. Jeden je klidová zóna – je důležité, aby tam zůstala vazba na přírodu a bylo to klidné místo a  příliš se to nezměnilo. A  to se nestane, pokud se nebudeme starat, Liboháj se neustále mění. Chtěl bych, aby na to ta diskuse měla vliv. Vyšla z ní poptávka, aby to bylo klidné místo spojené s přírodou. Další pilíř jsou cyklisté, tam je velká energie. Ti by tam chtěli cyklostezky rodinného typu, nejde o  divočinu. Mají už nakreslené a  zpracované trasy. Myslím, že si nebudou konkurovat s  předchozím pilířem klidové zóny, protože uvažují o  trasách v  prostoru mezi sjezdovkou a  nábližkou, kde pravděpodobně bude jezdit nákladní doprava s  navážkou. Poslední, třetí pilíř, je amfi teátr, který tam již je a divadelníci tam dělají Divoháj. Ale zájem o to místo mají i hudebníci. A spousta dalších nápadů, které se buď dají spojit do těchto pilířů nebo budou mít vlastní místo. Zpracováváme to.

Proč jste si vybrali Liboháj jako téma vašeho zájmu?

Měli jsme o něj obavu, zájem města o něj upadl. Na začátku jsme se snažili představit historii Liboháje, která sahá do prvorepublikového lázeňství, které bylo na výborné úrovni u nás obecně. Až po úpadek, kdy lázeňství zmizelo a zůstal jen lesopark s altánkem, který se každému vybaví. Ještě v roce 2005 chtělo město Liboháj krásnější, ale dopadlo to jen dotací na rybníček a tím to skončilo. V roce 2008 vznikl projekt na obnovu lesopraku, ale nenašly se fi nance. Od té doby se nic nedělo a v r. 2010 se to převedlo městským lesům na hospodářský les. V r. 2019 tam město naplánovalo navážku zeminy. Záměr se potkal s nevolí, tak byl doplněn anketou o Liboháji v Jitřence, která je podle nás nedostatečná. Směr, kterým se to ubírá, je jasný a my jsme to chtěli změnit, vyvolat společenskou poptávku po něčem jiném

Kdo tedy o Liboháji může rozhodovat?

To, co se s ním stane, rozhodne zastupitelstvo. Chtěli bychom být jen průvodcem, garanty, ale kam až nám to umožní představitelé města, to se teprve uvidí. My se budeme snažit o jejich podporu, ale kam se to dostane, to záleží na nich. My se snažíme diskusi co nejlépe zpracovat a udělat výsledky, abychom jim to mohli dát a oni se rozhodli s čistým svědomím, že to, co dělají, je dobrý krok nebo směr.

Co ideálně by mělo město udělat? Co očekáváte?

Byli bychom rádi, kdyby do toho vstoupil odborník, který bude pracovat s podněty veřejnosti a zpracovávat zadání přímo z těch diskusí. Toho ale musí oslovit a zaplatit město. Odborník by byl účasten diskusí a  pak by vznikl nějaký rozvojový plán. Nechceme čekat na dotace, nebo na peníze, vesměs spousta nápadů může začít fungovat hned, pokud za tím bude stát komunita, která začne pracovat a něco dělat. Viz amfi teátr, divadelníci tam teď už hrajou. To samé cyklostezky, tam jsou schopni si ty otáčky splácat sami, jsou nadšení a mají na to sílu, ale musí vědět, že můžou a v dlouhodobém horizontu jim do toho nikdo nehodí vidle. A  je to i o kompromisu se správou lesů, oni do toho musí vstoupit a říct, co je a není možné.

A jak se k tomu z vašeho pohledu město staví? Má zájem?

Městská rada to vzala na vědomí. Diskuse se zúčastnilo pět zastupitelů a vesměs to přijali kladně a  já věřím, že vzhledem k tomu, že to má reálný podklad, tak by je to mohlo zajímat.

Máte časový plán, kdy byste chtěli, aby se něco začalo dít?

Tomu se vyhýbáme, ten máme pro nás, protože potřebujeme odvést výsledky, ale časový plán rozvoje není. Je to jen o tom, že bude plán, co se tam bude dít, ale jak dlouho se budou stavět zatáčky, je vlastně úplně jedno, a jak na to seženou peníze, je taky jedno. A to stejné amfi teátr – tam už se hraje teď a kdy tam bude něco stát a přijde impulz na větší rozvoj nebo se skupina dohodne přijít s motyčkou a uklidit nějaké roští... možná některé projekty skončí na tom, že se ukáže, že ta komunita to doopravdy nechtěla, protože se nic neděje. Pak bude prostor na přehodnocení.

Pokud budou potřeba peníze, tak o dotace budete žádat vy nebo město? Např. výstavba nového hřiště.

Nemyslím, že tohle je důležitá otázka. Ale u toho hřiště třeba my o ty peníze nebudeme žádat. My mu uděláme okénko, zjistíme zájmovou skupinu, jakou to má udržitelnost a jak to bude fi nančně náročné, kdo se o to bude starat apod. Uděláme tomu jakýsi pasport, a když se to dostane do rozvojového plánu, tak k tomu bude prostor. A ten člověk, spolek, skupina, která bude garantem, do toho bude šťouchat. Bude se ptát, zda o  to má město zájem, jestli do toho bude investovat a pokud ne, tak jsou i svépomocné varianty. Když to řeknu hloupě, tak na narozeniny můžu říct: nedávejte mi dárky, ale na darujme.cz mi darujte hřiště. Pět tisíc korun stačí pro to, aby se něco stalo v rámci komunity a ona se začne zajímat a pečovat a najednou budeme mít dětské hřiště. Může být jednoduché, z přírodních prvků. Ne, že někdo sežene peníze, které nám pošlou. To je cesta, která nás nezajímá. Rychlý kapitál nevytváří hodnoty. Nám jde o to, že za tou činností budou stát lidi. Takto můžeme rozvinout komunitu a posílit město.

Co je to Fénix?

énix je občanská iniciativa. Cílem je věnovat se věcem veřejným. Nejsme napojení na žádnou politickou stranu. Myslíme si, že by město ohledně Liboháje mělo rozhodovat koncepčně a že by mělo k tomu zvát veřejnost. My jsme si přáli, aby to Polička pojala za své a tohle bereme jako pilotní projekt.

Pro Fénix je první věc Liboháj, ale chcete pokračovat v dalších oblastech?

Teď plánujeme třeba StreetFesty, chtěli bychom, aby lidé vyšli ven na ulici a aby ji otevřeli a pozvali na ni jiné lidi, aby to bylo spojené s  jídlem a  muzikou. Je toho v  ČR hrozně moc, není to žádná novinka.

Něco podobného jako Den neobyčejných zážitků?

Ano, ale my bychom se chtěli orientovat na sousedské vztahy. Jedna ulice – ať lidé vyjdou ven, možná přijdou jen to okouknout, prolomí se ledy, s někým si popovídají a  prohloubí vztahy. Uděláme to na jedné ulici, příště na jiné a chceme, aby to skákalo po ulicích. Je to takový nápad. Riegerova je první ulice, kde to plánujeme.

Máte další nápady?

Určitě, mluvili jsme třeba o  recyklačním centru, komunitním, protože existuje projekt, který zpracovává jednoduché stroje k recyklaci plastů, dokážou z nich pak udělat i výrobky - třeba lavičky. Není to manufaktura nebo podnikatelský zájem, ale člověk se učí přetvářet materiál. Nápadů je víc, ale musíme postupně, na všechno nemáme energii.

Máte sponzory, nebo je to jen dobrovolnická věc?

Takové věci jsme ještě vůbec neřešili. Nadaci Via jsme teď nastínili, co děláme, ale o grant jsme se jim neodvážili říct. Jim se to ale líbí, ale teď je na nich, aby si řekli, že my jsme ta potřebná iniciativa, které chtějí dát peníze. Uvidíme. Pokud máte další podněty a  nápady k Liboháji pište prosím na info@fenixpolicka.cz, děkujeme.

Markéta Kutilová

( JITŘENKA 08/2020 )