Rozhovor s novým ředitelem Tylova domu Petrem Cuprem
Sám se nazýváte novopečeným Poličákem, co to znamená?
V Poličce nežiji dlouho, bydlím tady třetím rokem. Jsem učitelem na ZUŠce, ale stal jsem se i ředitelem Tylova domu, což je pro mě velká čest, ale i zodpovědnost, takže říkám: jsem novopečený Poličák.
Sám přiznáváte, že vás málokdo zná. Můžete se nám představit?
Původně jsem tanečník klasického baletu; jako tanečník jsem účinkoval jak v Národním divadle v Praze,tak i různě po světě, např. v New Yorku nebo ve Švédsku. Čtrnáct let jsem byl produkčním eventové agentury u paní Lenky Vinické. Dělali jsme velké akce až pro 5 tisíc lidí, galakoncerty, plesy, fashion show…, což se dá přiblížit k pozici ředitele Tylova domu. Po taneční kariéře jsem však začínal jako asistent režie. Jako perlu svého životopisu považuji spolupráci s panem Milošem Formanem, kterému jsem dělal asistenta. To byla pro mne největší škola.
Co učíte na poličské ZUŠ?
Na ZUŠ učím tanec, přímo klasický balet. Ta práce mě hluboce naplňuje, protože děti jsou velmi šikovné.
To znamená, že si tuto práci ponecháte i při práci ředitele Tylova domu?
Jen na částečný úvazek, máme rozpracovaných ještě pár věcí, které bych rád dotáhl do konce.
Co vás do Poličky přivedlo?
Přivedl mě sem můj soukromý život a můj bývalý partner. Tím pádem jsem se stal Poličákem.
Jak se vám tady žije?
Žije se mi tady dobře. Lidi, co mě znají, mě berou takového jaký jsem. Mám kolem sebe okruh lidí, kteří mě mají rádi. Kdybych tady byl sám, tak se určitě nestanu tím, čím jsem se stal.
Dobrovolně jste se rozhodl v Poličce zůstat z nějakého vnitřního přesvědčení – čím vás zaujala?
Polička je pro mě velmi zvláštní záležitost, protože jsem byl zvyklý žít ve velkých městech. Je tu jakýsi klid. Ačkoli Polička umí být i město velmi rušné, dopřává takový ten klídeček, pohodičku. Můžete si zajít, kam potřebujete. Lidi tady nejsou všeteční, nezastavují vás na ulici, ale nechávají vás v klidu projít. Když mají potřebu, tak vás pozdraví. Je to příjemné, jemné. Prostě život malého městečka. A mně se to líbí, jsem nadšený. Je to protiklad rychlosti života Prahy nebo jakékoli světové metropole, kdy opravdu musíte pracovat s tím, že děláte za chodu a musíte pracovat tak, že jdete přes svůj osobní život a jdete přes všechno, abyste se dostala někam, kam je potřeba. Nejsem kariérista, ale nějaký posun mě baví, pochopitelně. Děláte práci, abyste se nějak posunula dál. Je to strašně rychlé. Tady mě zrychlilo výběrové řízení na ředitele Tylova domu a pracuji rychleji ve škole, ale můj soukromý život v současné chvíli je pomalejší a já jsem s ním spokojený.
Všichni očekávají, že s novým ředitelem Tylova domu přijdou zároveň změny. Co plánujete?
Prozatím hodlám změnit tiskovou tvář prezentace Tylova domu, aby vše bylo sjednocené v jedné formě. Abychom upozornili nejenom Poličáky, ale i lidi kolem, že tady opravdu existuje důležité kulturní centrum. Je to však hlavně divadlo. Tak bychom se k němu měli i chovat, je to nádherný divadelní prostor, který potřebuje ucelenou prezentaci.
Co se týče programů, můžeme čekat změny?
Já se pokusím program ještě lehce posunout dál. Programově je Tylův dům naprosto vytížený. Až jsem se divil, kolik festivalů se tady koná, kolik divadelních představení, koncertů, kina, různých besed, výukových kurzů a tanečních, plesy… Je pravda, že Tylák není nafukovací, ale je taky pravda, že spousta věcí by měla ustoupit, bohužel. Přece jen důstojnost toho prostoru by měla zůstat zachována. Musím zcela zodpovědně říct, že se tady nikdy nebude konat rockový koncert. Ten prostor to prostě nedovoluje.Ačkoliv bych velmi rád, ale od toho máme *555*, tam ten rock zažijeme.
Takže žádná revoluce se konat nebude?
Všichni čekají, že půjdu kolem Tylova domu, navrtám díry, zasunu dynamit, nechám ho zbourat a postavím znova – to opravdu ne. To se nestane. Ale postupné změny můžeme čekat. Aby si lidé mohli zvyknout na jednu změnu a pak může přijít další. Nechte se překvapit.
Prozradíte, jestli se třeba zaměříte víc na nějaký žánr, který tady ještě nebyl nebo jestli už teď máte nějaká ta esa v rukávu?
Malá esa v rukávu – něco tam je. Já bych rád do Tylova domu uvedl jednak ještě taneční divadlo, i když tady máme Mimefest, a to klobouk dolů... Tiše doufám, že se domluvím s některými lidmi, se kterými jsem dříve spolupracoval, třeba s panem Horníčkem s La Cirque – moc se na to vystoupení těším, to je největší pecka, kterou jsem kdy zažil, to jsou neskuteční umělci. Jinak budeme sledovat návštěvnost tuto sezónu a dle ní budeme určovat další program. To je první věc, protože já chci, aby Tylův dům byl naplněn. Upřímně řečeno,je troškuprobléms vážnouhudbou. Budu se snažit ji ještě malinko víc přiblížit středním vrstvám a hlavně studentům. Máme už nějaké malé dohody s řediteli různých škol, takže doufám, že se připojí. Je velká škoda, když pozvu třeba mezinárodně uznávanou sopranistku a sejde se jen sto lidí, to je strašně málo. Pokud umělec nemá plný sál, tak se mu nehraje dobře – znám to z vlastní zkušenosti. Na druhou stranu chápu a rozumím, že ne všechno se může líbit – tisíc lidí, tisíc chutí.
Kdo vlastně tvoří program Tylova domu?
Tvoříme ho ve spolupráci s paní Ivou Kučerovou, která je spoluautorem toho celého programu, ale radím se postupně se všemi zaměstnanci Tylova domu, mají děti – ptám se, potřebuji vědět, chci trošku omladit program. Může být krásný sebevíc, ale pokud nepřijde mladá generace, tak to bude zase jenom o tom, že přijdou jen skalní diváci, což mě mrzí. Upřímně věřím, že do Tylova domu bude chodit co nejvíc lidí, ale nejenom z Poličky. Budu se snažit, aby PR toho celého styku s lidmi fungovalo přes média dál, za hranice Poličky. Je pro mne důležité Tylův dům naplnit. Nechávám také vypracovat nějaké podklady pro technický stav budovy atd., je to všechno jedno s druhým. Být ředitel neznamená jen dělat program, ale všechno to sledovat a sladit.
Kino zůstane zachováno ve stejném rozsahu?
Zůstane zachováno alespoň na tuto sezónu. Trochu jsem na vážkách, ačkoli ten přístroj tady je. Budeme se zaměřovat víc na mladší generaci a protože jsem velký příznivec Marvelovek, tak se můžete těšit, i na sci-fi a detektivní žánr, takže kino v tomhle rozsahu zůstane. Myslím, že kino k divadlu patří, ale časově se nám stává v rámci tanečních kurzů nebo v rámci pronájmů, že musíme kino zrušit nebo ten pravidelný termín musíme prostě dát stranou, když nám tady vyjde nějaká velká akce, pak je nerozumné pořádat kino. Ta velká akce dostane Tylův dům zase dál, kousek blíž k lidem. Je nutné, aby tvář Tylova domu byla vidět, velmi a všude, to je důležité.
Je něco, co byste rád Poličákům sdělil, vzkázal?
Určitě! Zůstaňte nám v přízni. Choďte, přijďte, cokoliv se vám líbí, pište, volejte… Jsme i na facebooku, máme web. Budeme se snažit odpovídat na co nejvíce dotazů. Od nového roku budeme i facebook měnit, přidáme instagram apod. Chceme oslovovat i mladší generaci. Prostě přijďte k nám, do Tylova domu, choďte do kina, na představení, na koncerty – choďte k nám do Tylova domu.