V neděli 12. září skončil 24. ročník festivalu Martinů fest. Konal se v  sedmi večerech o  třech po sobě jdoucích víkendech a nabídl kromě klasických koncertních vystoupení mj. i  činoherní inscenaci, unikátní projekt „mechanického baletu“ určeného k pohybu dekorací či večer snoubící spojení hudby a  poezie.

Bohuslav Martinů by se asi divil. Zažil leccos, jeho tvorba byla ve válečných a poválečných letech cenzurována a nebylo vždy lehké ji prosadit. Tehdy ale bylo jasné, že to má politické pozadí: dovolil si žít v zahraničí, notabene v „imperialistické“ zemi, a to přece protektorátní a posléze komunistický režim nemohl jen tak přijmout! Určitě ale nezažil situaci, že se nesmí hrát vůbec, že se prostě kultura „vypne“. A na dlouho. Jistě někde shůry nevěřícně kroutí hlavou, cože se to tady 130 let po jeho narození děje.

Kdo se jen trochu zaobírá osobností a tvorbou Bohuslava Martinů, dobře zná jméno Jaroslava Mihuleho, muzikologa, jenž Martinů zasvětil velkou část svého profesního života. Jaroslav Mihule patří k předním českým odborníkům specializujícím se téměř výlučně na život a dílo B. Martinů. Skladateli zasvětil celý život a na svém kontě má přes jedenáct knižních publikací věnovaných Martinů a další dvacítku odborných studií, které se zaobírají buď přímo tímto skladatelem, nebo příbuznými tématy.