MartiNoviny: Podivný rok 2020, aneb co se všechno nezdařilo

Jestli nás shůry opravdu pozoruje, asi je dost smutný. Jistě se tam těšil na velkolepou oslavu svých kulatin. Byl v  soukromí spíše skromným introvertem, jinak ale bytostným kumštýřem, takže největší radost by mu udělalo slyšet znít vlastní hudbu. To Polička opravdu plánovala. Bohužel celospolečenská situace epidemie koronaviru, s níž je spojený zákaz provozování veřejných kulturních akcí, tyto záměry znemožnily. Doplatil na to již na jaře chystaný festival Martinů fest. Doplatily na to také komorní koncerty, které pro veřejnost chystal Spolek Náš Martinů. A doplatily na to zejména na podzim plánované akce, které byly chystané přímo k uctění výročí narození skladatele.

Od listopadu měla být instalována výstava nazvaná Poličské kořeny Bohuslava Martinů, přibližující rodinu a  poličské přátele skladatele. Zajímaví jsou v  tomto ohledu nejen rodiče, ale zejména sourozenci skladatele, s nimiž byl Martinů v korespondenčním spojení do posledních dnů jejich života (zvláštní hrou osudu zemřeli všichni tři, ač různě staří, v průběhu necelého roku). Bratr František měl také umělecké sklony, stal se akademickým malířem a většinu života zasvětil renovaci výmalby kostelů doma i v zahraničí. A sestra Marie měla krejčovský salon, sledovala nejnovější trendy v odívání a snažila se je v Poličce prosadit: i vlastním příkladem, když s přítelkyní na počátku 20. století nošením propagovaly nejnovější módní výstřelek – kalhotovou sukni.

Vedle toho měl být v  prostorách bývalého divadelního sálu ochotnického divadla (dnes výstavní sál muzea) scénicky proveden mechanický balet Podivuhodný let, jehož vznik byl inspirovaný tragickou událostí nezdařeného přeletu přes Atlantický oceán dvoučlennou leteckou posádkou v roce 1927. Je to balet neobvyklý, neboť v něm nikdo netančí – ale na přání skladatele se mají pohybovat kulisy. Na začátek prosince plánovala ZUŠ – tak jako každý rok – uskutečnit koncert svých žáků nazvaný Bohuslav Martinů a my, na jehož chodu se měl podílet i Spolek Náš Martinů. I přes nemožnost pravidelné kontaktní výuky žáci své skladby pro vystoupení poctivě připravili a tak škola plánuje alespoň pořízení nahrávky.

A  přímo v  den výročí, tedy 8. prosince, měl zaznít v Tylově domě slavnostní koncert s připomínkou skladatelovy tvorby pro různá nástrojová obsazení: housle, klavír, dechové nástroje, zpěv sborový i  sólový. Unikátní měla být interpretace raných písní skladatele, věnovaných v  době jeho studijních let v Praze pěvkyni Národního divadla Olze Valouškové. A ruku v ruce s touto interpretací bylo v plánu pustit do světa reprezentativní notové vydání těchto písní – nejen pro zájemce o muzicírování (pro ty samozřejmě především), ale i pro opravdové fajnšmekry, neboť vydání obsahuje i přetisk původních skladatelových rukopisů.

Konec roku 2020 tedy pro pro kulturu a v našem případě pro hudbu Bohuslava Martinů příznivý nebyl. Nezbývá než doufat, že se podaří dostat se zpět do normálního „předcovidového“ života a plánované aktivity v Poličce realizovat, byť se zpožděním. Snad to bude možné v jarních měsících. Bohoušek nám jistě shůry drží palce!