Povodně v Poličce

Z nejvyšší západní části, kde je dnes ulice Vrchlického a  výpadovka na Hlinsko, byl potok ze západu napájen z  výšin kolem Starohradské silnice, ze severu pak vodami od Stříteže a Lezníka. Na mapě z roku 1836 je tento potok na mapě uveden jako Jordán. Zásobený vodou od Lezníka, jako poměrně vydatný potok tekoucí zhruba od současné budovy pošty, dospěl po pár stovkách metrů k soutoku s Bílým potokem. Poslední desítky metrů byl souběžný s Bysterskou ulicí, dnes Čs. Armády, vléval se do tehdy ještě neregulovaného Synského rybníka, v  té době však na mapě značeného jako Schwein Teich. Vlastimilovní Poličáci nemohli tento neuctivý název unést a tak nějaký romantický autor vymyslel dojemnou zkazku o  dvou nebohých syncích zahynuvších v  temných vodách tohoto rybníka. A hle, název se ujal, byv ochotně a dojímavě šířen kantorstvem vnímavému žactvu a – bez ironie – pěkná legenda se ujala.

Jordán byl přes své krátké povodí také zdrojem mnoha povodní. V čase vydatných dešťů dokázal zaplavit nejen ulici Na Bídě a  tehdy ještě nedlážděnou Husovku, ale i  prostor křižovatky na Limberk (Pomezí), okolí kapličky (dnes kruhový objezd), až do svého vtoku do rybníka. Povodně byly tehdy zřejmě jevem docela obvyklým, svědčí o tom pohotově užívané lodičky, které se při povodních jako zázrakem objevily a brázdily hladinu od Husovky po tržiště, pomístním názvem Na obci. Na tomto obecním pozemku bylo místo pro houpačky, kolotoče, ale i pro cirkusy. Dnes zde stojí Penzion DPS.

V  roce 1836 byl vypracován katastrální plán na zasypání Jordánu a následně také realizován. Ještě generace mého dědečka si Jordán připomínala. Když byla zaplavena Husovka, pamětníci říkali, že se probudil Jordán. Dnes už je připomínán jen společenským domem, stojícím zhruba na místě poličské bašty, zbourané ve třicátých letech minulého století. V  dlažbě je označen její půdorys. Dívám se na fotku z roku 1939. Husovka je zaplavená, můj otec s lopatou vhání vodu do kanálu a moje teta Kuklová a bratranec koukají ze vchodu jejich domu. V  kuchyni jim plave nábytek. Zase je bude čekat vysoušení, možná i trhání podlahy a její nové položení. V té době už jsou domy číslo 24 (Kuklovi) a  25 (Šafářovi) pod úrovní nově vydlážděné ulice a do domu se vstupuje po schůdku, nikoliv jeden stupeň nahoru, ale dolů. Každá úprava vozovky v Husovce se projevila jejím navýšením bez ohledu na domy v ulici, a tak v důsledku toho museli obyvatelé čelit takřka dvakrát ročně její zátopě.

V roce 1952 se v akci Z, jak se nazývala brigádní povinnost při zvelebování města, rekonstruovala Husovka. Měla dostat novou kanalizaci a  novou kamennou dlažbu. Budovatelské výhledy byly optimistické; zapálené obyvatelstvo se zřejmě už už nemůže dočkat, až přetvoří nejen Husovku, ale celou republiku a pak celý mírový tábor, ve kvetoucí zahradu. Zatím však městský architekt Adam přikazuje naší septimě, abychom po levé straně narovnané dlažební kostky přenesli a urovnali na její pravou stranu. Za týden nám dává pokyn, abychom dlažební kostky zase přemístili a  urovnali na levou stranu ulice. Vzhledem k  těmto jeho budovatelským akcím jsme navrhovali přejmenovat Husovu ulici na ulici Adamovu. Hnedle za čtyři roky se dílo přiblížilo k dokončení.

Přišel den 15. srpna 1956. Poličští družstevníci a  zbývající hrstka samostatných hospodářů měla žně. Byl čas sklizně pšenice. Od rána svítilo slunce a ještě kolem třetí odpoledne to tak bylo. Pak se nad Luckým vrchem objevil mrak a  rychle postupoval k  městu. A  jak praví klasik, aniž by se co řeklo, pohasla slunce zář. Naráz se spustil brutální déšť provázený kroupami. Bylo to krupobití bolavé, kdo neměl nic na hlavě, byl bičován dvoucentimetrovými kroupami. Věděl jsem své a běžel do Husovky, protože jsem si uměl představit, co se děje na této rozkopané ulici. Hned jsem však zaběhl zpět, vzal si na hlavu kuchyňský hrnec a doběhl k domu Kuklových. V kuchyni vše plavalo, voda byla takřka půl metrů nad podlahou. Venku krupobití neustávalo. Když asi po hodině ustalo, byla ulice souvisle pokryta bílým povlakem čtvrtmetrového nánosu krup. Ty pak tály ještě dva dny. Nesklizená úroda byla zničena. Nejvíce byly zasaženy domy Kuklových a Šafářových. Kromě poškozeného nábytku se musela vytrhat zničená podlaha, vysušit prostor pod ní a nově ji nechat zhotovit. K tomu si přimyslete ještě ten šok z prožitého, těžké získávání řemeslníků k opravám i vyšší věk postižených a bude se vám to, co jen dokumentárně uvádím, jevit v jiném světle. Zakončím konstatováním: zatímco se předtím rekonstrukce Husovky táhla několik let, pak šlo vše ráz naráz. Avšak podle nových zvyklostí: Národní hospodářství bylo posedlé vidinou dosažitelnosti úspěchů pod heslem všech možných úspor. Vzniklo zlepšovatelské hnutí mající ve štítu maximální úspory materiálu a  všudypřítomnou produktivitu práce. Přeloženo do srozumitelné mluvy: Tam, kde měl být metrák cementu, zlepšovatel vymyslel, že stačí o  nějaké to kilo méně, tam, kde se rygol poctivě hloubil jeden den, nyní se nepoctivě hloubil polovinu času. Teprve v roce 2014, po 58 letech, při generální rekonstrukci kanalizace v Husově ulici, se zjistilo, že ve spodní části ulice je kanalizační potrubí s  podstatně menší světlostí, tedy průchodností, než po celé délce ulice. Při zvětšeném toku vody byla trubka ve spodní části přitékající vodou zahlcena a ta začala téct proti proudu. V takových případech byl třeba zatopen i sklep místní pošty a voda stála i v horní části ulice. Řekl mi to, a také ukázal, provozní mistr organizace, která rekonstrukci prováděla.

Další červené povodňové datum je noc ze sedmého na osmý červenec 1997. Nejen Polička, ale mnoho míst v republice, bylo postiženo povodněmi, připomínám jenom Troubky na Přerovsku, či Hradec Králové v  Malšovicích. Poličku voda zatopila od východu. Bílý potok se vylil na Horním předměstí a kolem jedenácté večer už byla zatopena Hegerova ulice, prostor kolem mlýna, Dům s pečovatelskou službou a  později se z  přeplněného Synského rybníku voda hnala korytem pod Tylovým domem, strhla mostek u čističky a zaplavila louky ke Kamenci. Byla také zasažena jihovýchodní a  jihozápadní část města. Kulminace nastala kolem půlnoci. Ještě ráno však byly některé ulice zaplaveny. Mám z této pohromy natočený fi lm a teprve s  odstupem času při jeho promítání vidím, jaké masy vody zaplavily Poličku – například zahrádky domů kolem mlýna byly zcela pod vodou a jindy mírný Bílý potok se stal dravou říčkou. Ještě druhý den dopoledne Hegerovou ulicí projížděla auta vodou. Když vidíme, co letos způsobila voda v  nedalekém okolí v  Lubné a  Pusté Rybné, musíme být rádi, že vybudovaný poldr Poličku účinně chrání a rekonstruování kanalizací přináší obyvatelům Poličky klid. Snad se nemýlím.

( JITŘENKA 08/2020 )