JAKÝ BYL MARTINŮ FEST 2004

Komu se chce v tom lítání a shánění zastavit, co říkám zastavit – vrátit se o čtyři sta let zpět a poslechnout či přečíst si, jak by mohl a měl vypadat náš svět? S překvapením zjišťujeme, že jsme v lidském jednání nepokročili a že vlastnosti dobré se stále hledají a hrabou spíš tím pověstným špendlíčkem. Ale když slyšíme slova tohoto velikána přednášená sametovým hlasem Alfréda Strejčka podbarvená mnohotvárnou kytarou Štěpána Raka, máme pokušení věřit, že přece jen není tak zle, tím spíše že těch šest set koncertů zaznělo málem na celém světě a bylo vysoce ceněno. Je to náhoda, že nejmenší ohlas získal v naší zemi? Když jsme slyšeli Rakovu kytaru v Reminiscenci na dílo B. Martinů, stejně jako Smetanovu Vltavu, nedovedli jsme pochopit, že celou partituru symfonického orchestru lze vyhrát na šesti strunách. Ale fascinovaně jsme poslouchali a snažili se pohledem rozluštit to tajemství. Nezbývá než říci: Vivat Comenius, vivat Strejček, vivat Rak.

Ověnčeno mezinárodními cenami je ArteMiss trio. Po odlehčené Mozartově skladbě zaznělo pohodové trio B. Martinů Bergerettes, ve kterém již zcela zřetelně zaznívá harmonizace a melodika, která pak charakterizuje celé jeho dílo. D. Šostakovič napsal své klavírní trio č. 2. v roce 1944. Je plné těžkosti oné doby, ale cítíme i tu širost krajiny, ve které žijí válkou trápení, ale se svou zemí spjatí lidé. Adéla Štajnochrová – housle, Alžběta Vlčková – violoncello, Jana Vychodilová – klavír. Mladé dívky, které vědí co hrát a jak to hrát. Také ony šíří slávu naší hudby ve světě. Apollon kvartet ve své jedenáctileté biografii má zapsané skladby klasické, ale i jazzové. Dvoje housle, viola a violoncello. B. Smetany smyčcový kvartet je nám tak známý a blízký, že znovu procházíme jednotlivými větami až k onomu vysokému E ( ve skutečnosti to byl As dur sextakord v 4. čárkované oktávě). Dodnes platí jako výsostný doklad myšlenkově bohatého a přesvědčivě krásného umění. Přednesu Invence byl přítomen sám autor Radim Smetana a jeho harmonicky plná a barvitá skladba byla přijata velmi vřele. 2. smyčcového kvartetu si cenil i sám autor B. Martinů a je stále jednou z podstatných repertoárových složek komorních těles. Leoš Janáček a jeho Listy důvěrné nezněly v Poličce poprve. V roce 1962 je zde s mimořádným úspěchem hrálo Janáčkovo kvarteto.

V tehdejším podání Janáčkovců se mi zdály důvěrnější, než teď. Po dlouhém závěrečném potlesku zazněl dokonale jazzový přídavek: Roberston - Dlouhá samota. Nenápadně začala svou sólovou vokální performanci Hlasokraj Ridina Ahmedová. S tímto programem vystoupila už v mnoha místech Evropy a já jen připomenu, že representovala v Bordeaux při České kulturní sezóně v roce 2002. Performancím je předznamenáno: přijmete-li naši myšlenku oddaně, odmění se vám příjemným zážitkem. A to se také stalo. Koncerty v chrámu sv. Jakuba mají vždy sváteční atmosféru. Je-li celý koncert věnován varhanním skladbám, gotická klenba jenom umocňuje jejich velebnost. Slyšeli jsme skladby velikánů tohoto nástroje - J. S. Bacha Preludium a fugu e-moll, J. Brahmse Preludium a fugu g-moll, F. Liszta preludium na téma B-A-C-H. Bylo zajímavé sledovat variace na 4 tóny, jež se vejdou do jedné malé tercie tím spíše, že závěrečná skladba současného českého autora byla pojata tématicky stejně. Před tím jsme slyšeli Varhanní preludium C. Francka a po roce opět Vigilie B. Martinů, bohužel nedokončené. Postludium z Glagolské mše L. Janáčka předznamenalo skladbu českého autora M. Sokola, kterého stejně jako Liszta inspirovaly čtyři bachovské tóny. Koncertní mistr Aleš Bárta přesně odlišil a zvýraznil pojetí interpretovaných autorů a varhany poličského kostela dokázaly ve fortissimu rozeznět a zrezonovat každičkou částečku chrámového prostoru. Po několika letech k nám opět zavítala japonská zpěvačka Michiyo Keiko. Její vystoupení v kostele sv. Michala vyslechla i manželka uruguayského prezidenta Mercedes Menafry de Battle a také velvyslanec tohoto státu. Koncert měl slavnostní atmosféru a byl věnován českým skladatelům B. Martinů, Ant. Dvořákovi, J.B. Foersterovi a B. Smetanovi. Umělkyni pravidelně doprovází klavírista profesor Jaroslav Šaroun. Posloucháme-li české písně, zaslouží obdiv nejen perfektní pěvecký výkon, ale perfektní čeština Michiyo Keiko.

Festival je pravidelně zakončován vystoupením velkého ansámblu. Za řízení Petra Altrichtera koncertovala v chrámu sv. Jakuba Státní filharmonie Brno. Než zazněly první tóny vyslechli jsme slova uznání od pana Páleníčka, a rozhodně to nebyla jen zdvořilostní slova na adresu návštěvníků, ale zaslouženě i na adresu mimořádně obětavých pracovníků Kulturních služeb, kteří zvládli i letošní oslabený rozpočet. To je to, v čem je festival stejný: má vysokou úroveň, ke které neoddělitelně patří vyspělé publikum, všeobecně uznávané, a o němž se ví a také proto sem oslovení umělci rádi jezdí. Teď k závěrečnému koncertu: Nádherná Selanka B. Martinů, kterou už považujeme málem za znárodnělou, byla vystřídána Českou suitou a pak následovalo veliké překvapení. Sám autor Jaroslav Krček nejdříve přečetl staré poselství, nalezené v jednom irském chrámu a pak už jsme se zaposlouchali do jeho hudebního tvárnění. Symfonie č. 4 „Desiderata – O věcech potřebných“. Svými částmi Radost, Spočinutí, Vitalita, Moudrost a Vivace vedla posluchače k zamyšlení nad krásami života a potřebě jeho plného prožití a tak se za toto dílo dostalo odměny autorovi i celému orchestru nejen květinami, ale i dlouhým potleskem. Festival skončil, zážitky zůstaly.