aneb noviny přinesly zprávu o tom, že u nás ubývá ptactva
Vozka je trochu smutná povídka N. V. Gogola o osamění, z kterého se dá vypovídat. Vozka je na kozlíku sám, jeho chápavým posluchačem je jeho koník. Musím se mému krásnému valachu Kortinovi také svěřit: Kortine, představ si, každý rok na podzim zavěsíme na větev šeříku pěkně zrobenou budku – krmítko. Budku, kam se vejdou sýkorky, ale i vrabci, ne však straka či hrdlička. Ještě tak kos, ale ten trpělivě čeká pod budkou, až mu netrpělivé sýkorky shodí nějaké to lněné semeno na zem. To kupujeme do zásoby v květinářství. Vedle budky se semenem ještě pro zvýšení chutě upevňujeme na větev šrůček loje. Tak tomu je vždy s blížícím se podzimem.