Pouštní město Polička

Další z problémů je vysychající půda, která se z hlediska Evropy týká velkou částí hlavně nás v Česku. Proč? Pokud pomineme některé parky a rezervace, které si střežíme jako oko v hlavě, zemi využíváme čistě pro zisk. Obrovská pole vytvořená kolektivizací se mění v mrtvé pustiny, kde ani myš radši nehrabe. Stačí si při větším větru zajít kousek od Poličky a pole vám vmete zrnka bývalé hnědozemě do obličeje. Nejen, že se díky tomu můžeme těšit malým úrodám a následnému zdražení potravin, ale velkou částí pomáhají i právě nedostatku vody. Tato velkoplošná mechanicky zatěžovaná monstra nejsou schopná zadržet dešťovou vodu, která buď odtéká nebo se vysušuje. Navíc často dochází ke kontaminaci vody syntetickými hnojivy. V neposlední řadě se musím zmínit o umírajících lesích. Výkyvy počasí a nedostatek vlhoksti jehličnatou kulturu oslabil tak, že nám mizí jako korálky mezi prsty. Sama jsem v nedalekém lese posmutnila nad řádem popadaných stromů. Silné větry nejenže díky klimatické změně zesílily, ale vytváří škody, kam přijdou. Na zesláblých smrcích hoduje kůrovec. Abych tedy uhodila hřebíček na hlavičku. Lesy zadržují z velké části vodu. S momentálním nedostatkem vody, způsobeným předvším vlivem člověka, slábnou a mizí lesy. Díky malému procentu zeleně se zhroutí vodní cyklus, pole budou dál vysychat a my skončíme bez vody i jídla. Jinými, docela radikálnějšími slovy… Pomalu se z nás stává druhá poušť Gobi či Sahara. Nebo si název můžeme vymyslet. Je to přeci čistě na nás, jestli se to uskuteční nebo ne. Co tedy dělat, abychom tomuto scénáři zabránili? Pro začátek je dobré zvýšit počet remízků – méně orné půdy a více zeleně, která navíc obstará více humsu a zlepší efektivitu polí. Navíc, bez vody s momentálními suchy dlouho profit mít nebudeme. Avšak opravdový smrťák není špatný systém našich polí, ten ho jen znásobuje. Problémem je klimatická změna samotná. Jakoby posbírala veškeré chyby, co jsme v přírodě natropili, a svázala je do jedné velké rakve. Klimatická změna je způsobená emisemi. Emise vznikají při spalování fosilních paliv a dostávají se do ovzduší. Kde se vzduch čistí od emisí? Především v pralesech a lesích, které kácíme či ničíme. Ano, další hřebík do rakve. Ale i to se dá změnit. Je důležité motivovat stát, aby přešel na udržitelný rozvoj, a převzít své povinnosti jako jednotlivci. Tohle je výzva kažému z nás. Popřemýšlejme nad tím, jestli je nutné i na krátké vzálenosti jet autem, zda-li je potřeba tolik plastových obalů, které končí nakonec jako odpad v oceánech, za jakou cenu levně nakupujeme oblečení z Číny, kolik toho padne na vysokou produkci masa z velkochovů, které za pár korun nadměrně konzumujeme… Jednoduše řečeno, kolik emisí svými činy vytvoříme. A je na našem svědomí, zda-li dále budeme Zemi znečišťovat až do míry, kdy bude vypadat jako poličské náměstí odpoledne po trhu. Já svůj nesouhlas dávám najevo a malé změny dělám. A nejsem sama. Hnutí Fridays For Future (Pátky pro budoucnost) o tom usilovně jedná a nepřestane, dokud volání nebude vyslyšeno.

Kateřina Světláková, studentka