ZŠ Na Lukách má nový výtvarný ateliér i učitele

Odkud se bereš v Poličce a co máš vystudováno?

Vystudoval jsem Střední uměleckou školu grafi ckou v Jihlavě, obor propagační výtvarnictví. Odtud moje cesta pokračovala do Brna, kde jsem nastoupil do ateliéru Intermédií Václava Stratila, který mě zdokonalil v oboru malířství. Tato disciplína mě oslovila natolik, že jsem pokračoval na Akademii výtvarných umění v  Praze. Poté jsem se vrátil na Vysočinu a hledal uplatnění ve svém oboru. Pro mladého absolventa výtvarného umění je uplatnění v oboru opravdovým dobrodružstvím. Poličku vnímám jako svěží kulturní oázu. Zdejší publikum je náročné na kvalitu produkce, což byl jeden z  hlavních katalyzátorů, proč jsem chtěl svou práci rozvíjet právě zde. Navíc odtud pochází moji předkové a je to neskutečně krásné místo k životu.

Co všechno hodláš v  hodinách s  dětmi probírat?

Vzhledem k tomu, že jsem ve škole nováčkem, bylo by dobré si s dětmi zrekapitulovat základy kresby a malby. Nedílnou součástí výuky je i praktická práce s papírem, nůžkami a  lepidlem. Výtvarná výchova by měla dětem pomoci poradit si v situacích, kdy přichází na řadu improvizace. Ne vždy máme k dispozici prostředky, které bychom potřebovali, a právě zde se otevírá prostor pro kreativitu a  fantazii. Po zvládnutí základů bych s  dětmi rád probral „novější“ vyjadřovací prostředky jako je např. práce v terénu (land art, environmentální umění, site-specifi c, atd...), umění kolektivní spolupráce (společné projekty), základy počítačové grafi ky, videa, performance a divadla, které je s uměním spjaté např. v kontextu minimalismu. Určitě bych se rád zaměřil se staršími ročníky na umění 20. století až po současnost. Cílem je žákům osvětlit, že výtvarné umění není jen o „malování hezkých obrázků“, ale především otevírání prostoru pro zcela novou komunikaci.

Zabrouzdáš také do historie výtvarného umění?

Jak už jsem zmiňoval, rád bych s  dětmi obsáhl alespoň teoretické základy. Jsem zastáncem názoru, že historie a především výtvarné umění by se mělo vyučovat v souvislostech. Nechci děti unavovat sáhodlouhými teoretickými výklady, ze kterých si valná většina neodnese vůbec nic. Myslím, že praktická výuka na příkladech, které vychází z historie, bude pro děti jistě dobrou pomůckou. Mohla by je nejenom zaujmout, ale i oslovit. Samy si pak vyzkouší interpretaci uměleckých děl, aniž by je k tomu někdo nutil.

V  osmých třídách budeš vyučovat výtvarku na počítačích. Co budete probírat?

Myslím, že není standardem, aby se na základních školách vyučovala počítačová grafi ka v  rámci předmětu výtvarná výchova, ale vzhledem k tomu, že mi škola vyšla vstříc, zakoupila grafi cké programy a  můj fundament mi dovoluje se o  tyto praktické zkušenosti podělit, rád dětem předám základy v  tomto oboru. V  době digitálních médií a sociálních sítí bude tato zkušenost pro děti jistě vítanou aktivitou. Probereme základy vektorové a  bitmapové grafi ky, vizuální identity, optimalizace obrázků pro web, Facebook, Instagram a tvorbu jednoduchých reklamních tiskovin a plakátů. Jsem přesvědčen, že tyto zkušenosti děti využijí v běžném životě, ať se budou zabývat jakýmkoliv povoláním. Denně lidem připravuji grafi ku pro weby a sociální sítě. Jsou to úkony, které nejsou nikterak složité, avšak vyžadují alespoň základní znalostní bázi, kterou mohu dětem v rámci základního vzdělání předat.

Stala se ti už na škole nějaká legrační příhoda?

Nevím, zdali se to dá označit za legrační příhodu, ale když si na to zpětně vzpomenu, tak mě vlastně pobavila. Hned druhou hodinu, co jsem vyučoval, se mi ve třídě poprali dva kluci. Vzpomněl jsem si na svá dětská léta, kdy to se mnou řada učitelů neměla vůbec jednoduché. Zprvu jsem stál jako opařený, ale naštěstí jsem rychle zareagoval. Podle svého učitelského vzoru ze základní školy si nakonec chlapci podali ruce se slovy: „Do smrti dobrý!“

Už tě nějaké dítě „vytočilo“?

Musím uznat, že většina dětí je hodná a umí naslouchat. Pár jedinců už vyzkoušelo moji trpělivost, ale zatím vše řešíme v  klidu a domluvou. Myslím, že když se dětem všechno v klidu vysvětlí, často si to vezmou k srdci. Koneckonců v hodinách výtvarné výchovy by měla být především pohoda. Nedá se pracovat ani tvořit pod tlakem – na výsledcích je to pak znát. Můj hlavní zájem je, aby děti do výuky chodily rády, něco se v ní naučily a vládla zde příjemná atmosféra.

Chceš něco zásadního čtenářům sdělit?

Mějte se rádi! Zní to jako klišé, ale je to tak. Všiml jsem si, že spousta dětí není zvyklá na pochvalu. Často přistupují k práci s pocitem, že se nepodaří nebo nebude uspokojivá. Jeden chlapec mě v hodině přesvědčoval, že nemá žádný talent. Na konci hodiny jeho práci spolužáci vyhodnotili jako nejpovedenější. Jak myslíš, že tento chlapec přicházel do následující hodiny? Jak říká moje maminka, není třeba býti velkým umělcem, ale velkým člověkem.

Máš něco, co máš opravdu rád?

Nemůžu si pomoci, ale rád skáču zpěvačkám do zpěvu.

Učitelskému elévovi děkuje za rozhovor učitelský matador Petr E.

Děkuji za rozhovor, Petře.