Rozmýšlela jsem se, zda mám reagovat na pozvání a zúčastnit se vzpomínky na události srpna 1968. Trochu jsem se obávala, zda se akce „nezvrhne“ v politickou debatu. Bylo pro mě příjemným překvapením, že tomu tak nebylo. Byl dán prostor řadovým občanům Poličky a dalších míst, kteří tehdy žili v Praze či jinde. Složení účastníků bylo tedy věkově starší, vždyť ani organizátoři akce nebyli tou dobou ještě na světě. A tak to byla spíše forma vyprávění, kdy nikdo nikomu neskákal do řeči.
I zpěv lidových písní, v současné době opomíjených, za doprovodu benža a harmoniky, do atmosféry skvěle zapadl. Duchovní rozměr do akce vnesl evangelický pastor přečtením starozákonního žalmu 102 a zpěv české a slovenské hymny - vždyť jsme v oněch časech byli jedním státem. Přípitek na šťastnou budoucnost nás všech, družné povídání mezi známými a vlahý večer k pohodě přispěly. Stinnou stránkou byli snad jen všudypřítomní komáři, ale to se dalo vydržet. Kdo nezná svoji minulost, nezaslouží si ani budoucnost, a tak je dobré si to občas připomenout, i když pro další generace je zkušenost nepřenosná, jak potvrzují i mnohem starší dějiny. Nebylo by od věci vzpomenout takto i na události listopadu 1989.
- MF -
( JITŘENKA 10/2020 )