Divadelní spolek Tyl - Mladý kočovníci

Po představení jsem čekala na herce, s kterými si budu povídat o jejich divadle. Mezi tím přišla paní, která si myslela, že patřím ke kočovníkům, a ptala se odkud všichni jsou. Odpověď ode mě nedostala, jelikož jsem ji neznala, a paní mi začala vypravovat, příběh svého života. Byla rodačka z Poličky, říkala jak před 45 lety hrála také ochotnické divadlo. „ Víte to bylo ještě za totáče,a už si nepamatuji název té hry. Hrála jsem v tom Polku. Tenkrát tam přišla nějaká paní z novin, a byla moc překvapení, že nejsem Polka“ ..smích od srdce.. ,,To byl ještě v Poličce ředitelem špitálu Odvárka, ten tam taky hrál. Jednou jsem hrála i s ochotníky z Litomyšle, pak přišli děti a nebyl čas na hraní. Poděkujte za mě divadelníkům, krásné představení.“

Vzkaz jsem vyřídila, ochotníci za něho pěkně poděkovali. A my si mohli začít povídat.

Zajímalo by mě, odkud všichni jste?

Petr Erbes : Jsme Poličky. No ale všichni tu nebydlíme. Někdo je v Poličce, někdo v Praze a někdo v Brně.

Když nejste všichni v Poličce, jak probíhají zkoušky?

Dan Vondra : No termín je šibeniční. Tím, že nás je 20, a každý pracuje jinde, tak je to hodně komplikovaný. Půl roku dopředu řešíme termín, kdy se sejdeme a kdy budeme hrát. Po určení termínu, probíhají nějaké čtené zkoušky, a máme zhruba 3 dny na to, tu hru nazkoušet.

Petr Erbes : Obzvlášť tady u toho tvaru,to zkoušení, byl jako hodně závěrečný prvek. Ten vývoj tohoto závěrečného tvaru, trval skoro rok od nějakého prvotního nápadu, o čem by to mohlo být.

Jak je to u kočovníků, máte nějakého principála?

Petr Erbes : My ty role nějak nedělíme. Dřív to bylo tak, že ty hry byly víc psaný a režírovaný, no a teď je to tak, že ty hry se stávají víc a víc kolektivním dílem. No a v nadnesený rovině by se dalo říct, že tady Daník ( Dan Vondra) je takový produkční.

Dan Vondra : Domlouvám ty štace, komunikuji s kočovníky a postrkuji je. Protože každý ten příběh, který se odehrává, je příběhem těch našich prarodičů. A každý měl za úkol vymyslet nějaký ten příběh. Nakonec bylo asi zhruba 10 námětů, a z toho se poté vybírali nosné příběhy, se kterými se dalo dál pracovat. Takže se nedá říct, že je to dílo jen jednoho člověka.

Jen jsem Vás chtěla na úvod nějak popsat, a vy jste mi odpověděli na mojí další otázku, kdo píše ty hry a písničky.

Petr Erbes : No popravdě, ta geneze je docela dlouhá. My jsem začali jako spolužáci na gymplu s tím, že jsme hráli hry, které napsal můj tatík, a kdysi je uváděl s jeho souborem POPRASKD. A postupně se to vyvinulo tak, že ty hry jsem začal psát já, no a teď se víc a víc stává kolektivní věcí.

Dan Vondra : tohle divadlo nemělo mít tuhle podobu. Původně to bylo tak, že by jsme mohli hrát o tom, jak se nám žije v téhle době, kdy všichni mají hypotéky nebo žijí v podnájmech. Takže bydlení v kontrastu s tím, jak žili naši prarodiče. A každý měl napsat příběh, a nakonec jsme zjistili, že spousta těch příběhů se týká doby druhé světové války nebo těsně po ní. Dopadlo to tak, že jsem se rozhodli udělat tu hru, o tom tyfu.

Můžeme se těšit na nějaký další pěkný příběh?

Petr Erbes : Asi ne. Tohle téma máme už docela prozkoumané. Jako další hra bude určitě, ale koncem války se už zabírat nebudeme. Postupujeme mílovými kroky. Začali jsem vlastně takovou dokumentární věc o třicetileté válce, teď jsem skočili do toho pětačtyřicátého.

Dan Vondra : Třeba pak bude opoziční smlouva , nebo něco takového. (velký smích)

Petr Erbes : Nebo klidně skok do devadesátek.

A jak se Vám kočuje?

Dan Vondra : Občas je to dost náročný.

Petr Erbes : zeptejte se tady Ovse s pivem, ten Vám to popíše nejlíp.

Jiří “ Oves“ Štraud : Počasí přeje,trasa je dobrá, je to fajn, je to fajn.

A těmito slovy ,skončil náš fajn rozhovor.

Děkuji Vám.