Přátelství z rodného města II
I v době, kdy již žil trvale v Paříži, udržoval Bohuslav Martinů v rodné Poličce řadu přátelství. Jedním z nich bylo přátelství se stavitelem Bohuslavem Šmídem, který byl jednou z předních osobností regionu ve svém oboru. V Poličce provozoval úspěšnou stavební firmu a jako architekt vtiskl ve 30. letech nesmazatelnou stopu rozvíjejícímu se městu. Je autorem řady ceněných funkcionalistických staveb, např. Masarykovy školy, chirurgického pavilonu místní nemocnice, nárožního domu z roku 1930 (naproti Tylovu domu), či vlastní vily, zvané Šmídova (dnes památkově chráněný objekt). Na sklonku léta 1932 podnikl Martinů s manželkou, sestrou Marií a právě rodinou Bohuslava Šmída výlet do Orlických hor, konkrétně na Masarykovu chatu, nacházející se v těsné blízkosti hranice.
Návštěva byla zřejmě cílená: autorem architektonického návrhu chaty byl totiž proslulý funkcionalistický stavitel Bohuslav Fuchs a je tedy téměř jisté, že zvolený cíl výletu byl zcela úmyslnou volbou a jeho účelem bylo zhlédnutí a navštívení architektonicky výjimečné stavby. Masarykova chata totiž vzbuzovala již v době svého vzniku velký zájem. Základní kámen byl položen 14. června 1924 za přítomnosti předsedy Klubu československých turistů Jiřího Gutha-Jarkovského, stavba pak byla realizována v letech 1924–1925 Klubem československých turistů z Hradce Králové. Pro veřejnost byla otevřena 14. 9. 1925 na slavnostním ceremoniálu za přítomnosti Aloise Jiráska. Martinů s přáteli strávili v blízkosti Masarykovy chaty příjemný den, jak dokumentuje série dochovaných fotografií, na nichž jsou přátelé zachyceni před chatou, u hraničního kamene, či při odpočinku na louce v trávě. Je pravděpodobné, že stavitel Šmíd, jenž sám vyznával nejnovější trendy v oblasti architektury, měl blízko i k jiným odvětvím soudobého umění, hudbu nevyjímaje. S Martinů dlouhodobě udržoval přátelské vztahy, zajímal se o jeho tvorbu: v září 1933 byl přítomen premiéře baletu Špalíček v pražském Národním divadle, na premiéru vezl vlastním vozem z Poličky i maminku skladatele a sestru Marii. Odkoupil také jeho klavír, když se Bohuslav Martinů odstěhoval do Paříže. Spolu s klavírem získaly Šmídovy děti od skladatele darem drobné klavírní dílko nazvané Dětské skladby s věnováním „Božánkovi a Soničce Šmídovým v upomínku na prázdniny“ a s vtipným dovětkem v závěru „A až to dovedete zahrát, tak vám oběma napíšu něco těžšího“. Tento text budiž vzpomínkou na „Božánka“ (tedy Ing. Bohuslava Šmída ml., syna architekta Šmída), který zemřel v Praze 11. října ve věku 95 let.