Parádní divadlo

Je pravdou, že dětské divadlo člověka občas moc nepobaví, děti šumlují, stydí se, mluví potichu, různě se pitvoří a podobně. Ne tak v případě představení o Modroočkovi. V hlavní roli vystoupila excelentní Františka Klepárníková, která prakticky po celou dobu (40 minut) neslezla ze scény. Skvěle ji sekundovali i  ostatní kočky a  další spoluhráči. K tomu všemu bezvadné obleky z dílny Heleny Knotkové, scéna vytvořená Julií Hloušovou, světla dirigovaná Lojzou Koláčkem a zvuk ovládaný Lukášem Zrůstem. Celé představení mi uteklo jako voda a klidně bych si dal ještě další díl návdavkem. O  ten se ale postarala skupina starších žáků a  žákyň ve hře „Rohlíky aneb O  pečivu sním, když zrovna spím“. Jedná se o autorské dílo mladé scénáristky Kateřiny Světlákové a dlužno říci, že o dílo povedené. Všechny možné variace na téma pečivo, hrané různě namíchanými skupinami herců, měly švih, myšlenku a  humor. Těžko vyzdvihnout výkon jednoho, neboť se jednalo vpravdě o skupinové dílo bez jasné hlavní role.

Osobně mám velkou radost z  kvalitně nastudovaných dětských představení, které zaštiťuje Veronika Jílková-Hrčková. Myslím, že nejen já, ale i všichni diváci v natřískaném Divadelním klubu byli nadmíru spokojeni. Tímto bych chtěl nejen Veronice, ale i  celému výše uvedenému tvůrčímu týmu poděkovat a  dětem či studentům popřát mnoho radosti z  tvůrčí činnosti a  z  všemožných divadelních taškařic.

Petr Erbes

Jitřenka 07/2022