Zmizelí sousedé Tichovi z Poličky a Jimramova

Putování a  osud rodiny Ticho částečně nastínil pan Stanislav Konečný v  publikaci LID BIBLE V  POLIČCE vydané roku 2002. Jsem velmi rád, že mohu po dvaceti letech doplnit další podrobnosti spolu s fotografi emi k neblahému osudu rodiny Ticho a nakonec v dobré víře požádat poličské pamětníky o pomoc v pátrání po jméně doktora z poličské nemocnice, který se zasloužil o přežití otce rodiny. Vilém Ticho se narodil 19. března 1879 v  Lomnici. Vyrůstal s rodiči a třemi sestrami v č. p. 79 v Jimramově. Od roku 1908 pobýval v Poličce, kde si následujícího roku bere katoličku Adélu Traplovou z Bystřice nad Pernštejnem. Narodily se jim tři děti: Luisa (26. srpna 1910), Rudolf (27. listopadu 1913) a Josef (21. července 1921). Od roku 1919 získávají domovské právo v Poličce na Horním předměstí, č. p. 345. Jako továrník a majitel konferenčního závodu na výrobu prádla, oděvů a vojenských stejnokrojů byl významným členem Židovské obce v Poličce. Jak v poznámce o něm pan Konečný píše: „V letech 1913 až 1921 místostarosta Židovské náboženské obce v Poličce a 1918 i pokladník.“

Později se odstěhoval i s rodinou do Svitav a následně se roku 1938 vrací do rodného domu svých rodičů Josefa a  Luisy Tichových na č. p. 79 v Jimramově. Veřejný útlak převažujícího německého obyvatelstva na židovské spoluobčany ve Svitavách se s příchodem nacismu rychle stupňoval, proto došlo k rozhodnutí odejít s celou rodinou do poklidného moravského Jimramova, kde byla stále početná místní židovská komunita. Podobně tak přišla před válkou do Jimramova rodina Langova z Jihlavy či rodina Eisingerova z Brna. Syn Rudolf byl vystudovaným inženýrem v  oboru chemie a  nakonec jako jediný z  rodiny odchází 14. května 1942 spolu s dalšími 15 občany z Jimramova a dále vlakem z Poličky do sběrného tábora v Třebíči, odkud byl 18. května 1942 spolu s ostatními transportován do Terezína a následně do koncentračního tábora v  Lublinu, kde byl nacisty v  neznámý den zavražděn. Díky míšenému manželství mohli rodiče Vilém a Adéla prozatím v  Jimramově zůstat.

Jak mi napsal pan Andrew Bock, to, že pan Vilém Ticho přečkal válku, aniž by byl deportován, bylo z  vyprávění jeho babičky Lili zapříčiněno i neznámým doktorem z poličské nemocnice, který pana Viléma hospitalizoval v čase nástupu do transportu a  tímto se zasadil o  jeho přežití. Pan Bock by si moc přál zjistit jméno a  dodatečně poděkovat případným potomkům lékaře při jeho příjezdu do Česka v příštím roce. Z dochované korespondence taktéž přeživší paní MUDr. Marie Reinerové-Kahounové je patrné, že měla k  panu Vilémovi velkou důvěru a požádala ho o převzetí 1 500 K nájemného a dalších 25 000 K z jejího domu č. p. 73 (potvrzení s podpisem V. Ticho vystavené s datem 7. 10. 1945). Dochovala se nám tím i vizitka pana Viléma: Ručně vyšívané dámské prádlo, ložní soupravy, blůzy, roby, VILÉM TICHO, Polička (Čechy). Na úmrtním oznámení ze dne 15. března 1946 je napsáno: „Odešel navždy můj milý, hodný muž VILÉM TICHO. Pochovala jsem svého drahého ve středu dne 13. března 1946 v Boskovicích. Ve Svitavách dne 16. března 1946. Adéla Tichová, manželka. Lili Bocková, rozená Tichová, dcera, Jerusalem.“ Jeho dcera Lili (Luisa) si vzala váženého úředníka- -prokuristu Hanuše Bocka. Měli syna Petra Gideona (narozen 2. května 1934) a bydleli taktéž ve Svitavách, až do záboru Sudet – německého pohraničí. Poté se v září 1938 přestěhovali na venkov do poklidnější části země do domu č. p. 12 v Jimramově. Rodina Bockových po zvážení situace požádala úřady o vystěhování do Palestiny.

Dostalo se mi do rukou několik úředních listin a nutných potvrzení (např. Vysvědčení zachovalosti, Berní bezdlužnost apod.), kdy například starosta obce Jimramov pan Alois Novák potvrzuje: „Obecní úřad městyse Jimramov potvrzuje, že pan Hanuš Bock s rodinou se dnešního dne řádně odhlásil, kde bydlel od 15. září 1938, k odjezdu do Palestiny, proti čemuž není žádných námitek. V Jimramově 10. února 1939.“ Celá rodina se tímto zachránila a později se přestěhovala do Londýna (zde zemřela paní Lili) a posléze až do USA. Největším otazníkem je nejmladší syn Josef. Měl jsem za to, že po záboru pohraničí Josef odešel, jako mnozí jiní mladíci, do Francie, kde se podle záznamu v publikaci pana Konečného měl v roce 1940 osobně setkat ve formující se jednotce cizineckých legií, ve městě Agde s poličským MUDr. Viktorem Deutchem. Jeho jméno však mezi příslušníky legií nebylo před dvaceti lety nalezeno. „…v  evidenci VÚA Praha, fond čs. Zahraniční vojsko – a to nikoliv pouze v seznamech příslušníků čs praporu v Agde – však nebylo jeho jméno nalezeno. V Československu prohlášen za mrtvého dnem 1. srpna 1946.“ Pan Andrew Bock ale nikdy z vyprávění rodiny nezaznamenal, že by prastrýc Pepi odešel do Francie.

Rodiče velmi usilovali a vydali mnoho peněz, aby pro oba syny i rodinného přítele Františka Reinera získali vystěhovalecká víza. Podle Databáze Židovského muzea v Praze byl Josef Ticho zatčen a deportován do Osvětimi, kde zemřel 17. února 1943. Podle dokumentu z Židovské náboženské obce v Brně z 16. února 1960 vyplývá, že Josef skutečně nebyl deportován z Francie. „Podle místopřísežné výpovědi dvou, podepsané židovské náboženské obci osobně známých hodnověrných svědků potvrzujeme, že Josef Ticho nar. r. 1921 v Poličce, byl nacisty jako dělník nasazen u fy. Konstruktiva v Sázavě, odkud byl v druhé polovině ledna 1943 gestapem odvlečen do Jihlavy a Brna. Odtud byl začátkem února deportován do Osvětimi, kde v témže měsíci byl zastřelen.“

O úmrtí syna Josefa v Osvětimi jsem doposud nevěděl. Proto se občan Josef Ticho nově stane 23. jménem na skleněném památníku věnovaném obětem nacistické perzekuce v  podobě věčně svítící Davidovy hvězdy na fasádě domu židovského obchodníka Františka Reinera. Je pravděpodobné, že se v budoucnu podaří najít další spoluobčany a zmizelé sousedy Jimramova (rodina Lamplova, rodina Brady, rodina Skutecký). Mám zadostiučinění, pokud se mi podaří získat další střípky ze životů a fotografi e podobizen – tváří nevinných lidí, zavražděných v nacistických hrůzách jen z toho důvodu, že byli či rodem patřili k židovské víře. Hledí tak na mne, na nás, víc duše člověka než pouhopouhé jméno.

14. května 2022 v 17 hodin uctíme v Jimramově opět za přítomnosti představitelů jednotlivých církví (Římskokatolická, Evangelická) a Židovské obce všech doposud nalezených 23 židovských obětí německé nacistické perzekuce v Jimramově a před domem č. p. 23 odhalíme čtyři nové bronzové Kameny zmizelých vyvražděné rodiny Haasových (Zmizelí sousedé Haasovi v Jimramově, Jitřenec 01/2022) za hudebního doprovodu brněnské židovské skupiny HaChucpa. Následně proběhne přednáška pana Jana Půlkrábka: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Podtitul: Strukturní rysy starozákonní poezie. 18. května 2022 v 18 hodin za přítomnosti představitele Židovské obce dojde k uctění a připomínce transportů jimramovských občanů z Třebíče do koncentračních táborů v Terezíně, Osvětimi, Lublinu… v hudebním doprovodu dámského kvartetu ZEVL. Následně proběhne přednáška pana Václava Frömmela: Zmizelí sousedé Jimramova. Jste srdečně zváni! Kdo by chtěl fi nančně přispět na zhotovení bronzových Kamenů zmizelých (Stolpersteine) či jinak podpořit naši nezávislou kulturní činnost (nežádáme a nezískáváme žádné dotace a granty), můžete zaslat prostředky na transparentní účet spolku ZaJimramov, č. ú. 737042002/5500. Případným dárcům předem děkujeme!

Václav Frömmel

JITŘENKA 03/2022