Žáci ZUŠ hráli s Českou filharmonií

Zájem žáků z celé České republiky o  účast v  tomto specifi ckém projektu byl mnohonásobně vyšší, než počet nabízených míst. Proto Asociace ZUŠ přistoupila k  rozhodnutí vybrat pro každý ročník vždy několik krajů, ze kterých bude možno se přihlásit. V roce 2019 padla volba na Kraj Vysočina, Pardubický, Liberecký, Jihomoravský a Středočeský a do orchestru bylo vybráno přes sto žáků. Ze Základní umělecké školy B. Martinů Polička byla komisí do projektu na základě jejích výsledků ve hře na housle úspěšně zařazena Lada Kincová a ve hře na kontrabas Stanislav Grubhoffer.

První setkání žáků a  jejich pedagogů s hráči, vedením a šéfdirigentem České filharmonie proběhlo v pražském Rudolfi nu 10. listopadu 2019. Závěrečný koncert původně plánovaný na červen 2020 byl po celém covidovém období konečně uskutečněn 10. října 2021.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO ŽÁKY LADU KINCOVOU A STANISLAVA GRUBHOFFERA

Abychom mohli čtenáře Jitřenky o tomto nádherném projektu informovat podrobně, zeptali jsme se našich žáků… Jaký byl váš pocit, když jste se dozvěděli, že si zahrajete v Rudolfi nu ve společném orchestru s  profesionálními hráči České filharmonie a pod taktovkou významného dirigenta, Petra Altrichtera?

Lada: Už to je přes dva roky, co jsme se se Standou dozvěděli, že budeme součástí tohoto projektu. Já jsem byla nadšená a plná očekávání. Těšila jsem se, že se konečně poprvé za svůj život podívám do Rudolfi na a že si dokonce zahraju v Dvořákově síni, kde vystupovalo a vystupuje spousta legendárních a významných muzikantů, dirigentů a osobností. To, že nás projektem budou provázet někteří z těchto lidí, jako pan dirigent Petr Altrichter a  profesionální hráči ČF, pro mě bylo a stále je něco opravdu výjimečného.

Standa: Byl jsem nadšený, zvlášť když byla do repertoáru zařazena moje oblíbená Novosvětská symfonie. Vždycky jsem chtěl slyšet velký symfonický orchestr naživo a teď jsem dostal dokonce možnost si v něm zahrát!

Jak proběhlo první setkání v Rudolfinu?

Standa: V  krásných prostorách Rudolfi - na proběhlo první, ale i každé další setkání. Nejdříve jsme byli seznámeni s  organizací celého projektu, zhlédli záznamy koncertů a zkoušek z minulých ročníků a také se seznámili s účastníky z ostatních uměleckých škol i s některými filharmoniky. Na závěr pro nás bylo přichystáno překvapení v  podobě poslechu generální zkoušky Komorního orchestru České filharmonie pod vedením koncertního mistra Josefa Špačka.

Lada: Hlavní organizátoři celé akce Petr Kadlec a Daniela Dvořáčková nás informovali o průběhu projektu. Také nám představili „tradici“, která spočívala v tom, že všichni účastníci zapojení v  minulých letech do tohoto projektu napsali vždy na začátku na velký společný papír svá očekávání a  poté své dojmy na konci projektu. Mohli jsme si tak přečíst dojmy i  očekávání účastníků z předchozích let. Na papíře jsem nenarazila ani na jednu negativní reakci. Ohlasy byly jen pozitivní a vtipné. Poté si s námi přišel popovídat i náš pan dirigent Petr Altrichter. Působil jako moc milý člověk s výjimečnou osobností umělce, který žije pro hudbu, nikoliv pro svou slávu.

Jaký program jste společně nastudovali? Byl to pro vás náročný repertoár?

Lada: Nastudovali jsme krásnou Dvořákovu symfonii č. 9 „Z nového světa“. Původně byl v plánu ještě Dvořákův Slovanský tanec, ale ten byl nakonec z  repertoáru vyřazen kvůli zrušeným zkouškám. Protože jsem ten rok zrovna měla před přijímačkami na konzervatoř, tak jsem si vybrala part 2. houslí (1. part bývá o trochu těžší) – už i tak jsem měla dost věcí na cvičení. To jsme ale nikdo netušili, že finální koncert se uskuteční až o  dva roky později. Koncert už tedy mnoho z nás neprožívalo jako žáci ZUŠ, ale jako studenti konzervatoří, nebo vysokých škol – takhle to asi být nemělo, ale nám to nevadilo.

Náročné to pro mě bylo hlavně na souhru, protože jsem nakonec hrála u 1. pultu druhých houslí vedle p. Marcela Kozánka, který je vedoucím skupiny 2. houslí. Musela jsem tedy v nástupech dost zblízka a přesně reagovat přímo na gesta pana dirigenta. Takovou zkušenost už mám, ale v Rudolfinu při Novosvětské to bylo jiné. Byl to prostě adrenalin – také proto, že všechny 4 věty celé symfonie jsme na zkouškách nikdy nehráli v kuse a celou Novosvětskou symfonii jsme si tedy poprvé zahráli až na závěrečném koncertě.

Standa: Repertoár pro mě náročný byl, v Novosvětské jsou pasáže nejen technicky náročné, ale také náročné na souhru orchestru.

Kdo vám pomáhal s nastudováním vašich partů?

Standa: Po přihlášení jsem projektu věnoval celý školní rok pod vedením mé tehdejší paní učitelky Vladimíry Pithartové, v dalším pokračování mě připravoval můj současný pedagog Michal Hromádko. Oběma bych chtěl poděkovat za skvělé vedení. Přímo v Rudolfinu se nás pak ujali samotní filharmonici, kteří s námi party prošli na dělených i společných zkouškách.

Lada: Pomáhala mi moje mamka, Alena Kincová, která mě zároveň učila po celou dobu mých studií na základní umělecké škole a připravovala také na přijímací zkoušky na konzervatoř.

Myslíte, že takový projekt má pro žáky ZUŠ smysl? Co jste si z tohoto projektu odnesli – co vás nejvíce oslovilo?

Standa: Já v tom smysl vidím a můžu zapojení do podobných projektů jen doporučit. Je to příležitost, která se už nikdy nemusí opakovat. Potkal jsem spoustu skvělých lidí, aspoň z části jsem poznal, jak funguje život hudebníků mimo pódium, a  hlavně jsem si odnesl hudební zážitek na celý život. Hrát Novosvětskou vedle profesionálních muzikantů v opravdovém symfonickém orchestru pod taktovkou Petra Altrichtera před vyprodaným Rudolfi nem, na to člověk nezapomene.

Lada: Za mě určitě ano! Já jsem netušila, že takový projekt existuje a už vůbec jsem netušila kolik vzpomínek a zkušeností to ve mně zanechá. Zjistila jsem, že profesionální muzikanti jsou opravdu přátelští a milí lidé s velkým srdcem. Zároveň to pro mě bylo velkou motivací – co se týče hudebního směřování.

Byl pro vás v rámci soustředění připraven nějaký další program?

Lada: Měli jsme spoustu doprovodného programu, v projektu nešlo jen o společné nazkoušení repertoáru, ale i  o  to abychom se sblížili. Byly např. vycházky po Praze, prohlídka Rudolfina, nebo úžasný jazzový koncert v podání filharmoniků, ve kterém nám ukázali téma z Novosvětské úplně z jiného úhlu.

Doporučili byste účast v tomto orchestru svým spolužákům? A Proč?

Lada: No jasně. Je to skvělá příležitost zahrát si ve velkém orchestru krásnou hudbu pod profesionálním vedením a poznat se s lidmi se stejným zájmem.

Standa: Na konci soustředění jsme psali organizátorům zpětnou vazbu k projektu, ve které jsem se mj. zamýšlel nad otázkou: Co mi účast v  tomto projektu dala/vzala? Dala mi nové přátele, rozhled, zkušenosti, zážitky a mnoho dalšího. Snad jediné, co mi vzala, je čas. Ale dobře strávený čas není nikdy ztrátou.

Na co nejvíce vzpomínáte a co si z celého projektu budete pamatovat možná navždy?

Lada: Nejvíce asi budu vzpomínat na samotný koncert. Na ten adrenalin na pódiu. A na ovace nadšeného publika. Ta dřina na zkouškách rozhodně stála za to. Moc děkuji za podporu a společné zážitky všem spoluhráčům, učitelce a zároveň mamince Aleně Kincové, p. učiteli M. Hromádkovi a ZUŠ BM Polička za úžasnou příležitost.

Standa: Nejvíce vzpomínám na závěrečný koncert. Na to, jak jsem si s publikem, mezi kterým byli i rodinní příslušníci a  přátelé, a s více než osmdesátičlenným orchestrem užíval geniální symfonii jednoho z největších českých hudebních skladatelů.

Gabriela Vraspírová Vorbová, ředitelka ZUŠ

JITŘENKA 01/2022