Karel Witz: Od hraní se Žbirkou po vaření poličského piva

Odkud pochází vaše rodina?

Witzovi žili 19 let v  Košicích. Dvě moje dcery se narodily v Praze, tak jako já, ale žili jsme od roku 1973 v  Košicích. Chtěli jsme s manželkou být samostatní a nechtěli jsme, aby nám do všeho kecali rodiče. Každý člověk dělá chyby, ale vše zlé je pro něco dobré. Já šel do Košic, protože jsme se tak dohodli se ženou. Měli jsme už dvě děti, skončil jsem školu a na Silvestra jsem nastoupil do vlaku a vystoupil v Košicích a 2. 1. jsem nastoupil na nové místo na slovenský statistický úřad. Dokonce i kytaru jsem prodal a myslel jen na rodinu. V Košicích jsem získal během 3 měsíců třípokojový družstevní byt, 60 m2 na sídlišti. Nic moc, ale tenkrát jsme neměli nikdo ani korunu a na byt nám přispěli moji rodiče. Byli jsme spokojení s tím, co máme. Na statistickém úřadě a zejména na policii si ale všimli, že mám mladšího bratra, který žil ilegálně v Německu a tak mi zbyla jediná věc – muzika. S muzikou jsem začínal na Strahově v klubu č. 7 jako člen skupiny Ages B. C. – vítěz 1. pražského Beat Salonu 1970. Začal jsem znovu nacvičovat s košickou amatérskou skupinou Profily. Vedle toho jsem roznášel noviny.

Vy jste hrál na kytaru i s Mekym Žbirkou, že?

Ano, s  Indigem, v  Modusu a  Collegiu Musicu (Marian Varga, Fedor Frešo, Dušan Hájek se zpěvákem Ľudovítem Noskem), ale taky jsem skládal. Třeba pro Mariku Gombitovou. V  Modusu jsme si už tenkrát říkali, že jsme taková malá kapitalistická skupina. Takhle to Meky Žbirka říkal. A my se musíme našim plánům podřídit. Když jeden z nás bude nemocný, nemůže hrát celá kapela.

Jak Vaše rodina přišla do Poličky?

Za to může můj tatínek, když mi bylo asi 10-11 let. Projížděli jsme autobusem Poličkou a táta mi ukázal na určitou partii domů u náměstí, že tady Witzovi bydleli. Nevěděl jsem ani číslo domu. Historii naší rodiny v Poličce jsem moc neznal. Táta o své židovské minulosti v koncentračním táboře mlčel. Po historii naší rodiny jsem začal pátrat až po revoluci. V r. 1991 začal v dubnu platit zákon o mimosoudních rehabilitacích a tenkrát na půl roku otevřeli všechny úřady. Lidé v nich byli otevření. Zjistil jsem, že Witzovi byli od roku 1850 skutečně v Poličce. My jsme jezdívali do Sádku a do Lačnova, odkud pocházela maminka.

On s vámi tatínek o minulosti nemluvil?

Můj táta přežil koncentrační tábor Terezín a nikdy se přede mnou nezmínil ani slůvkem o tom pětiletém pobytu. On tam dělal topiče v krematoriu. Přežil on a jeho sestra s manželem, dokonce ta měla dceru Marii, která se narodila v  koncentračním táboře v březnu 1945. Jejich rodiče nepřežili.

Otec nebyl deportován dál do Osvětimi apod.?

On byl výkonný mladý pracovník, tenkrát právník a Němci se tam v tom vyžívali, že mají právníka v krematoriu. Tři lidi z Poličky přežili Terezín. Táta o tom nikdy před svým dětmi neřekl ani slovo. Vůbec jsme o těch hrůzách neměli potuchy. Akorát vím, že nějaký spolužák v naší šesté třídě napsal Juden Raus – Židi ven. Odkud to má? Asi od svého táty. Takže jsme s bratrem přešli do jiné školy jako Židi. To bylo v Praze. Bralo se to tak, buď máte chytrého nebo blbého Žida. Obojí je možné všude. Bydleli jsme v Moravské ulici, původně ten dům v roce 1907 koupil můj pradědeček. Po roce 1950 ho táta daroval státu. Musel se chránit ve svém povolání na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byl i členem KSČ do roku 1968.

A o rodinný majetek v Poličce jste požádal v restituci?

Ano, v roce 1991. My se v tomto roce postupně přestěhovali ze Slovenska. Nejprve jsme v restituci získali dva domy v Tyršově ulici. A při té příležitosti se ukázalo, že je tu ještě Poličský pivovar. Ohledně vydání pivovaru jsem se přidal k panu Jiřímu Vášovi, o který 30. září 1991 požádal bez konkrétních jmen právovárečníků u soudu ve Svitavách. Mezi námi – právovárečníky – v zastoupení Jiří Váša a Karel Witz a státem. Až v roce 2000 nám všem vydali celý pivovar.

Jak to bylo přijato zde v Poličce?

Někteří lidé se na to dívají skrz prsty. Co jsem jim tenkrát mohl nabídnout? Začali jsme se soudit od roku 91 a ten soud trval do roku 93. V roce 93 vydali rozsudek a pak jsme roky zakládali společnost. Současně to dával do pořádku i státní podnik Pivovary Hradec Králové. A 1. 5. 94 jsme poprvé vešli do pivovaru. Tady nebyl jediný vysavač. Jedno služební auto byla Škoda 105. Pivovar neměl v  Poličce svůj vlastní účet. Nic zde nebylo. Od roku 1517 jsme byli zřízením Sněmu českého ustaveni. Výroba piva probíhala ve 113 později právovárečných domech. Pivo kvasilo svrchně, nebyly žádné ležácké sklepy a chlazení. To bylo až do roku 1865, kdy pivovar přešel na spodní kvašení, spilky, ležácké sklepy s chlazením (plzeňské pivo). Pivovar každoročně oslavoval na podzim své výročí vzniku. Od roku 1771 byl veden jako Právovárečný měšťanský pivovar v Poličce.

A během komunistů tu bylo co?

To byl zprvu komunální podnik Orlické pivovary, později národní podnik a  státní podnik Pivovary Hradec Králové. Bylo tam 11 pivovarů. V Poličce byla provozovna. Vystavovaly se zde dvě piva, desítka a jedenáctka. Nejmenovaly se Otakar atd. S Otakarem a  Závišem apod. přišla paní Eva Richterová, která byla v  představenstvu. Nikdo neměl námitky proti historickým jménům piv, například Hradební či Otakar (Přemysl). Dnes Otakar tvoří ze 75 % náš nabídkový repertoár.

Když jste tenkrát do toho šel, tak jste něco věděl o vaření piva? Nebo o podnikání?

O  vaření piva nic. Pouze teoreticky o podnikání. Vše o pivu věděl sládek, pan Jiří Váša. Ten pracoval v představenstvu firmy BEVI, s. r. o. a ve Svitavském pivovaru, odkud musel sám ke stáru odejít.

A jaké byly začátky?

Byly tvrdé, ale nebyl jsem unavený. Já nebyl z ničeho unavený. Nevěděl jsem, co je dovolená. V podstatě se nic moc nezměnilo, od té doby uplynulo 27 let.

Kolik máte zaměstnanců teď?

Dnes máme 75 zaměstnanců. Plus 5 členů správní rady, které šéfuji.

Změnil něco covid?

My jsme měli v roce 2019 přes 100 000 hektolitrů výstav. V roce 2020 jsme klesli na ¾ výstavu, tedy 78 400 hl nepasterovaného piva. Stěžovat si ale nemůžeme. Na covid si nemůžeme stěžovat, vyhnul se nám. Nikoho jsme nepropustili. Letos se snažíme dohánět výstav piva alespoň z roku 2020. Dnes dodáváme 20 % lahvového piva a 80 % sudového. Otevřeno máme každý den, 7 dní v týdnu, v naší prodejně si smluvní i nesmluvní zákazníci diktují své požadavky. Proto letos v listopadu vystavujeme více než 94 % ležáků.

Kdy a odkud přišla Vaše rodina původně?

Je to jednoduché. Francouzský šlechtic Harbuval de Chamaré vyrazil do Německa, Polska a do Čech po r. 1700. Z Francie si sebou vzal do Čech správce Aarona Witze ze židovské čtvrti v Paříži se jménem WITZ a toho přivedl s sebou do Čech. V Nových Hradech si postavil v 18. století v Čechách malé Versailles.

A tady se ocitli jak?

Mám fotografii, kde je hospoda a obchod s obilím Hugo Witze v  Nových Hradech. Fotka je z roku 1929. Celá rodina udržovala kontakt, kterého se zúčastnil můj pra-pra-dědeček Josef Witz. V Chrudimi byli jiní dva bratři Witzové, kteří měli likérku. Za Němců šli všichni do koncentračních táborů. I ze strany mé maminky. Byli to zase Pamovi. Nedávno jsem v Chrudimi byl u pokládání pamětních dlažebních kostek s datem jejich narození a úmrtí. Byl jsem i v Borové.

Kdy přišel první Witz do Poličky?

Můj prapraděda Eduard bydlel v Lačnově u Korouhve, byl jedním z těch tří Witzů tehdejší doby. V Poličce byla od roku 1860 Továrna likérů Eduarda Witze a syn, Dr. Rudolf Witz. Tabulku jsem dokonce našel na dvoře ve svém domě. V roce 1850 koupili jako Židé dům v Poličce. Roku 1845 vyhořela Polička a toto se stalo 5 let poté – ve vyhořelé Poličce si koupil nemovitost první Žid Witz. Předci k těm koupeným právovárečným domům obdrželi i podíly na pivovaru. Dědeček RNDr. Rudolf Witz, chemik, byl umlácen lopatou v  Terezíně. Obdržel v roce 1945 od Ludvíka Svobody posmrtně vyznamenání, protože Němci do Terezína odvezli i Židy, kteří pomáhali finančně ostatním Židům.

Jejich majetek nebyl po válce vrácen těm, kteří přežili holokaust?

Nebyl. Pokud se dalo, tak si to vše komunisté nechali. My jsme jediný pivovar, co restituci vyhrál u soudu. A v roce 1994 Plzeňský Prazdroj musel dát 20 % majetku potomkům právovárečných měšťanů. Potom už nebyl nikdo. Můj táta byl univerzitní profesor a nenechal si skákat po hlavě. V roce 1969 vystoupil ze strany, byl proti postupu Sovětského svazu v srpnu 1968.

Byli deportováni přímo z Poličky?

Všichni šli do Terezína a pak do Osvětimi, bylo jich 72 Židů z Poličky, z rodiny mého táty to byli všichni. Jen táta a jeho sestra s manželem a jejich dítětem to přežili. Byli všichni v Terezíně. Tenkrát dali Němci rodinám vybrat, které ženy půjdou do Osvětimi. Šla babička a všichni staří. Aby dali mladým šanci. Člověk stále srovnává a  vzpomíná. Někdy je to na houby… Někteří z rodiny Witzů odešli už po roku 1938, kdy pochopili, že začíná být zle…

Ti prozíraví přežijí...

Musí tu být lidi, kteří vidí, co se na nás chystá. U nás (Witzovi) to tak vždy bylo, je a bude, vždy myslíme o 20 let dopředu.

A když se otec vrátil po válce?

Dům byl vykradený během konce války, nic tu nezbylo. A když se chtěli vrátit, komunistický soud dal přednost jednotnému družstvu. Všechno jim sebrali. On se už v Poličce neměl kam vrátit. Nakonec se po válce dostal na ministerstvo práce a sociálních věcí a odtud na právnickou fakultu.

Dostal jste zpět vše nebo jen část?

Takových 70 %.

Jste si jistý, že v tom Vaše rodina bude pokračovat?

Už v tom pokračují dávno – dcery Dita i  Eva jsou ve správní radě. Syn Erik je tu také se mnou. Mají mezi sebou ještě jednoho snílka, vynálezce a pilota, Ing. Pavla Štefka.

Udržujete vztahy s židovskou komunitou v Česku?

Nejsem praktikující. Mám dost práce tady. A kromě toho se musím odreagovat, tzn. hrát denně na kytaru a to se nedá skloubit.

Jste hrdý na to, co jste vybudoval?

Málokdy, na to jsem nikdy nemyslel. Je za tím mnoho práce. Nevěřím každému. Když mě jednou jeden člověk oklame, tak mě zklamal naposled.

A  zajímá v  současné době někoho váš původ?

Myslím, že o mém původu tu všichni vědí. Když jsem přišel v roce 91 do Poličky, tak si mysleli, že jim „…ten žid zde nic nenechá…“

Nevítali vás tu?

Ne. Pro spoustu lidí jsem byl blbý žid. Vám to přijde strašný, ale tak to je. Už předtím nebyli rádi, když se sem v roce 1850 Žid nastěhoval. Před smrtí mi táta říkal, že největší chyba byla, když se Rakousko-Uhersko rozdělilo. Já to tenkrát nechápal, proč mi to říká.

A jak to myslel?

Moře od Jadranu až po Balt. My tu byli z  více národů, měli jsme sedm jazyků na bankovce. Kde tito lidé jsou dnes? Jak je to možné? I socialismus byl další útrapou. Německý fašismus a vedle toho mezinárodní komunismus. Dvě stejné ideologie.

Dovolte ještě pár otázek k pivu. Levným hitem jsou europiva. Proč jsou tak nekvalitní?

Jednoduchá věc. Heineken, Gambrinus apod. jsou si vědomí, že pokud nebude existovat pivovar jako v Poličce, nebudou mít žádný důvod se zlepšovat. Dělají hnusná piva, protože spoléhají na to, že tady zůstanou jen oni. Náklady na pivo denně zkracují včetně doby ležení, ředí pivo odkysličenou vodou. Skuteční vlastníci ani nevědí, co pijí.

A Vy jim do toho házíte vidle…

Samozřejmě.

A cítíte tlaky, abyste to prodali?

Tu a tam od někoho. Ale to jsou podvodníci, finančníci, jak říkám s oblibou „blbečkové“. Ale já neprodávám. Dokonce jsem to udělal tak, že máme omezenou převoditelnost akcií jen mezi akcionáři navzájem.

Kdo je vaše konkurence? Spolupracujete?

Tady se nejedná o spolupráci. Nikomu už moc nezáleží na pivu. Protože už nejsou vlastníci, o  tom to je. Bernard není vlastníkem Bernardu, protože půlku společnosti prodali takovým způsobem, že jedna půlka je s větším právem. To si nechal, jak tvrdím, investor, tzn. belgický střední pivovar. A rozdělili si i trhy, Bernard je dobrý na východ, na západ Mortgate Duval.

Kde nakupujete chmel?

Nakupujeme od pěstitelů chmele ze Žatce. A studna je vlastní. Teď budujeme další studnu. A máme i vlastní propagační stanici na kvasnice. Máme vlastní čistírnu odpadních vod.

Vaše pivo je nepasterované, tím je slavné...

My to pivo nepasterujeme. Pivo je živý produkt a nemá se to přehánět s dobou expirace. My totiž víme od sládka pana Váši, že se můžeme vydat jednou cestou. Buď jdeme na export a trvanlivost řadu měsíců. Pak musíme přidávat chemii kvůli stabilizaci a pasterovat. To my neděláme. Je to nejlepší pivo, jaké jsem kdy mohl pít. Je navíc o několik desetin silnější proti jiným pivům. Každý úkon – například filtrace – ubírá z piva něco málo chuti.

A když máte nefiltrované a nepasterované pivo, jakou má trvanlivost?

Nefiltrované, to vydrží den. To musíte pít každý den. A  dáváme ho jen do sudu. V láhvi se koupit nedá. V láhvi je nepasterované, ale filtrované, a to vydrží max. 2-3 týdny. Každému říkáme „Vážený odběrateli, my Vám dodáme každý týden čerstvé nepasterované pivo.“ Tečka.

JITŘENKA 12/2021