Petra Jílková: Lidé v Poličce se dokážou spojit a z mála vybudovat velké věci

V Poličce jsi známá jako duše, zakladatelka, organizátorka či nositelka nápadů mnoha akcí, festivalů, organizací… U čeho všeho jsi stála, na čem ses podílela?

Byla jsem u zrodu Rockoupání s jeho zakladatelem Tomášem Dostálem, byla jsem u zrodu Divadelního klubu díky Petrovi Erbesovi, ocitla jsem se u zrodu Colour Meetingu a  s  několika lidmi jsem založila Pontopolis, který tento festival pořádal. Časem festival s nově příchozími pořadateli začal směřovat jinam než „multi-kulti“ cestou, proto jsme od jeho pořádání ustoupili. Pak přišel MIME FEST, zatím můj nejúspěšnější projekt. Asi nejlepší životní projekt je ale sám Pontopolis, který vytvořil a vytváří spoustu skvělých akcí a je tvůrcem zajímavých projektů.

Které z  těchto věcí jsou náplní tvého života nyní?

Spolek Pontopolis vedle mých dvou zaměstnání a  rodiny vyplňuje můj volný čas. Máme několik projektů a to velkých i malých, s  různou délkou trvání a  vždy osloví různý počet lidí. Některé trvají po celý rok a  jiné jsou jen jednodenní. Každý z  nich mě baví a je důležitý. Stojím si za tím, že i ty nejmenší tvoří s těmi většími jeden celek.

Když byl v červnu Čas pro neobyčejné zážitky, byl jedním z nejvíc navštívených programů akce před Pontopolisem v  Riegrově ulici. Mnoho lidí se ale stále ptá, co a kdo je to Pontopolis?

Centrum Pontopolis, je neoficiální název sídla spolku. Vzniklo před několika lety, když jsme začali mít více projektů, více učit češtinu cizince a potřebovali jsme prostor – zázemí. Oslovili jsme město Poličku, které bylo ochotno nám pronajmout prostory na ulici Riegrově, v zadním traktu, vypracovali jsme stavební projekt. Po několika neúspěších v dotačních titulech jsme městu nabídli, že prostory opravíme svépomocí; podobně vznikl i Divadelní klub. Město naši nabídku podpořilo a zaplatilo materiál na obnovu prostor, které byly v  dost šíleném stavu. Za necelé 2 roky jsme s  pomocí cca 60 dobrovolníků prostory opravili. Dělali jsme omítky, topení, koupelnu, nové rozvody vody a elektřiny, podlahy, nebylo tam nic. Vybudovali jsme tam hezký prostor, kde je velká místnost s projektorem, stoly, židlemi až pro 30 lidí, je tam kuchyňka, malá kancelář a dvoreček.

Je tedy Pontopolis neziskovka?

Pokud se budeme bavit o oficiální rovině, tak je Pontopolis zapsaný spolek, správně se tedy píše Pontopolis, z. s. Jsme nezisková organizace, která na základě podaných žádostí získává finance z  různých zdrojů, mezi ně patří například Ministerstvo kultury, Mezinárodní Visegrádský Fond, Ministerstvo školství, Norské fondy, Pardubický kraj aj. V neposlední řadě nás podporuje město Polička. Pontopolis je velmi malá organizace a  většina z  nás pracuje pro spolek jako dobrovolník. Dobrovolnictví je zcela zásadní u všech projektů a všem našim pomáhajícím patří velké díky!

Co a pro koho Pontopolis dělá?

Pořádali jsme např. akce jako Fotbal pro rozvoj, Retroplesy, letní kina, Listopadání (program k výročí Sametové revoluce 1989) a  stále pořádáme festival Jeden svět, kde jsme regionálními koordinátory, Mime Fest, vzdělávací workshopy, přednášky, debaty pro školy v celém Pardubickém kraji zaměřené na globální a rozvojová témata. U větších akcí jako je MIME FEST se snažíme o propagaci, ale…, já vím, mohlo by to být lepší. Dost často prostě svou energii umíme dobře využít jen na samotnou organizaci. Dříve jsme tomu, co děláme, říkali „multi -kulti“, ale teď mi kamarádka Eliška říkala, že se to už neříká. Může to být i tím, že jsme v  minulosti učili češtinu cizince – dospělé i  děti. Mezi ně patřili například Vietnamci, Syřani, Holanďani aj. „Naši cizinci“, jak se jim pracovně u nás říká, nám pak pomáhali a stále pomáhají například připravit občerstvení na Neobyčejné zážitky, účastnili se třeba i Fotbalu pro rozvoj a stále se účastní našich akcí. Skrze tyto akce je poznali další Poličáci, začaly se tvořit pouta a přátelství trvající dodnes. A přesně to Pontopolis chtěl a chce.

Jaké jsou plány do budoucna?

V  době pandemie jsme připravili některé projekty zaměřené zase více na cizince žijící v našem regionu. V letošním létě jedeme naplno letní kempy a tábory pro děti. Máme celkem 10 kempů ve spolupráci s  dalšími poličskými organizacemi jako ZUŠ, Český svaz ochránců přírody nebo Rodinné centrum Podané srdce, které jasně zazářilo s  kempem pod vedením Hanky Šandové z  knihovny a Petry Habrmanové, který byl i pro autisty. Po zářijovém MIME FESTu nás letos na podzim hodně zaměstná projekt České rozvojové agentury Globální a  rozvojové vzdělávání v Pardubickém kraji. Pozvali jsme do Poličky i  lékaře Tomáše Šebka, který bude mít přednášku 2. října v  Divadelním klubu. Také připravujeme otužovací workshop a školní přednášky s Davidem Venclem, rekordmanem v  plavání pod ledem. Během října proběhne série školních debat s Janem Rendlem, cestovatelem a  autorem knihy 10 000 km pěšky Jižní Amerikou. Do Pardubického kraje pak nově vyšleme workshop Válečné konflikty pro učitele s Markétou Kutilovou nebo australské workshopy pro školy, které připravuje Eliška Doubková. Čeká nás několik projektových dnů zaměřených na mimické umění nebo enviromentální témata. Velikou radost mám teď z projektu, který koordinuje Adélka Homolová a je zaměřený na zadržování vody v krajině. Adélka teď spolupracuje s obcí Květnou. Jde o pilotní projekt a já věřím, že má velký smysl do budoucna pro celé Poličsko.

Pro koho je učeno samotné centrum Pontopolis v  Riegrově ul. 42? Kdo a  na co jej může využívat?

Máme zde zázemí, kancelář, místo pro naše akce a prostor je možné si i pronajmout na přednášku, kino atd. Jedná se o malé prostory, ale jsou zcela vybavené a  disponují kuchyňkou, koupelnou, ale i nádherným dvorkem. Společně s námi zde nově funguje i  nová neziskovka Rodinné centrum Podané srdce, z. s., které svou energii namířilo směrem k rodinám, dětem a celkově k lidem s poruchou autistického spektra. Je to fantastická věc a moc jim fandím.

Spolu s bratrem Radimem Vizváry jste založili v Poličce MIME FEST, mezinárodní festival pantomimy, který dnes už v podstatě má světovou úroveň. Jak celý nápad vznikl?

Ano, dnes už je světový, dokonce oceněný Evropskou komisí. S nápadem přišel mim Boris Hybner, když jsme u mé maminky na zahradě popíjeli kávu a  on zjistil, že umím psát projekty. Tenkrát hrál se svými studenty krátké mimické etudy v Centru Bohuslava Martinů a byl nadšený Poličkou a její atmosférou. Říkal mně a Radimovi, abychom založili festival, že je to jeho sen a my dva že to spolu dokážeme. Mezinárodní festival pantomimy – úplně to prý viděl – tady v Poličce! No a pak jsme my dvě psaly první projekt na Visegradské fondy, a já jsem tehdy říkala, že jestli tenhle projekt dopadne, tak můžeme hned další napsat třeba na stavbu kravína! Nevěděly jsme o pantomimě vůbec nic! A ono to vyšlo. Pak nás hodně podpořilo město Polička a další poličské organizace, bez toho bychom tu nebyli. Děkujeme!

Jak se MIME FEST vyvíjel až do současné podoby, co se změnilo od původních idejí?

Nezměnilo se nic, idea je podpořit mimické umění, přiblížit jej běžnému divákovi a šířit techniku mimu mezi mladé umělce skrze workshopy.

Budou letos nějaké, novinky, překvapení, něco pro děti, školy?

Na velké věci teď není úplně vhodná doba. Pandemie nás trochu brzdí a  stále nám bude bohužel chybět účast více zahraničních umělců. I přesto nabídneme výborného španělského klauna, slovenské divadýlko pro rodiny nebo pro školy Laternu magiku. Sama se těším i na doprovodný program – na výstavu fotografi í nedávno zesnulého poličského fotografa Radima Hromádko, kterou jsme jako Pontopolis podpořili a se synem Radima, Vojtou, ji teď tvoříme. K vidění bude v Divadelním klubu a bude to fajn. MIME FEST ukončí koncert kapely Paní věší prádlo a výtěžek ze vstupného chceme věnovat poličskému hospici sv. Michaela.

Co bude s  MIME FESTem do budoucna? Jaké máte s Radimem vize? Přece jen, Radim se stal šéfem Laterny magiky v  pražském Národním divadle, bude mít ještě vůbec čas věnovat se festivalu v Poličce?

Brácha je neuvěřitelně pracovitý, má geny naší maminky. Než se stal ředitelem Laterny magiky byl zvyklý pracovat tak, jak si běžný člověk neumí představit. Radim se v budoucnu dokáže bez obtíží věnovat i MIME FESTu.

MIME FEST si bezpochyby získal srdce poličských diváků. Čím to je? Jak je to možné, že pantomima tak oslovuje a táhne poličské publikum? Je to tak i v jiných městech?

Velikou roli určitě hraje Radim a jeho podání a inovace současného mimického umění. Je dramaturgem festivalu a  chtěl nabídnou kvalitu, ta dokázala přitáhnout i  běžného diváka. Moc se z toho radujeme a proto festival stále pořádáme. V jiných městech nemají možnost vidět to, co lidé vidí v průběhu festivalu v  Poličce, ale co vím, pokud hraje Radim Vizváry v jiných městech, bývá i tam vyprodáno. Tak a  teď mi snad už jen zbývá všechny pozvat na MIME FEST!

JITŘENKA 09/2021