Příběh Jiřího Zelendy JE DOBRÉ SE OZVAT

Narodil se 17. září 1952 v Poličce společně se svým dvojčetem Františkem. Rodina chvíli žila na Slovensku, protože tam měl jeho tatínek práci. Poté se vrátili zpět do Poličky. Jiří zde chodil na základní školu a po střední škole v Brně a po vojně nastoupil do elektromontážních závodů v Praze, kde pracoval jeho otec. V roce 1973 se oženil se svou spolužačkou Janou a mají spolu 4 děti.

V  80. letech mu v  práci nabídli možnost odjet do zahraničí a pracovat pro německou firmu Siemens na stavbě rafi nérie ropy v Iráku. K vycestování potřeboval kladný posudek z místa bydliště, který sice nedostal, ale měl štěstí na svého vedoucího. „Nevhodné, aby vycestovali – otec reakcionář a další věci neustále dokola. Rodina se nezapojila do socialistického budování, a tak podobně. Pan Vacek byl slušný, i když byl komunista, tak i mezi nimi se našli slušní lidé, on ten dopis takhle vzal, před námi ho roztrhal a hodil ho do koše. “

V roce 1980 tedy pan Zelenda odletěl do Iráku, kde ale začala válka s Iránem a stal se přímým účastníkem tohoto konfl iktu. Viděl prolétat bombardéry nad jejich táborem a jednou se musel dokonce před bombardováním schovat. „Já v  té chvíli, jak jsem tam ležel, tak jsem otevřel gauč a vlezl jsem tam a zase jsem ho za sebou zavřel. Říkal jsem si, že mě to bude trošku chránit, ale pak jsem si uvědomil, že když ten dům na nás spadne, tak já se v tom gauči udusím, tak jsem ještě vylezl, vytáhl jsem si knížky a dal jsem je mezi to zavírání, to aby vznikl vzduchový prostor, abych mohl dýchat.“

V  druhé polovině 80. let odjel ještě na rok do Lybie, kde pracoval jako kuchař a zásobovač jídla. To mělo vliv na jeho budoucí soukromé podnikání restauratéra v  Poličce. Nedlouho na to se vydal se svou rodinou na cestu po Evropě a v roce 1988 se svým bratrem navštívili svoji sestru ve Spojených státech.

Po roce 1989 se věnoval politice, spoluzakládal Občanské fórum a byl tajemníkem na městském úřadě. Od devadesátých let podnikal v gastronomii, otevřel restauraci a penzion Šenk nožíře Dobroty. Od roku 2010 si užívá zaslouženého důchodu a věnuje se svým zálibám, rád cestuje, tráví čas na chalupě v Borovnici a maluje. Osudy pana Zelendy byly sepsány v rámci projektu „Příběhy našich sousedů“ společnosti Post Bellum. Na základě jeho vyprávění byla vytvořena rozhlasová reportáž. Na této práci se podílely: Kamila Sílová, Daniela Soukalová, Klára Soukalová a Kristýna Votavová z Masarykovy základní školy v Poličce pod vedením Petry Vinařové.

A co k projektu říkají sama děvčata?

„Byla to velmi zajímavá zkušenost. Dozvěděly jsme se spoustu informací a  zaujalo nás, kolik může jeden člověk zažít věcí během svého života. Bavily nás různé workshopy, které byly součástí projektu. Naučily jsme se pracovat s informacemi a technikou. Můžeme všem doporučit zúčastnit se takového projektu.“

JITŘENKA 08/2021