ZŠ MASARYKOVA

Nastal den D a náš odjezd se blížil, ani jsem nevěděla, kde to vlastně je. Cesta trvala asi 15-20 minut a byli jsme na místě. Byla tam spousta lidí, což jsem opravdu nečekala. Nejdříve nás čekala jakási přednáška o Downově syndromu. Kupodivu to bylo docela zajímavé a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Po přednášce jsme měli možnost setkat se s lidmi, kteří tento syndrom mají. Nakonec bylo možné na tyto lidi přispět zakoupením nějakého předmětu. Zajímalo mě, jaké předměty si můžeme koupit, tak jsem to šla prozkoumat. Byla tam spousta magnetek, náramků, gumiček, ale také ponožek. Všechny ponožky byly strakaté a barevné, já ráda nosím jednobarevné, takže jsem nad nimi mávla rukou. Když přišla paní, která tyto předměty prodávala, vytáhla z  krabice ještě jedny ponožky. Tyhle byly nejbarevnější a  nejšílenější ze všech. Paní mi je nabídla, ale já hned odmítla. Dívaly jsme se chvíli na sebe – jako by mi chtěla něco říct tak, aby to nikdo neslyšel. Potom mi paní pošeptala, že tyhle ponožky jsou výjimečné, a nejen takové barevné. V hlavě mi pořád běhaly myšlenky.

Nakonec mi to nedalo a  ponožky jsem koupila. Rodiče byli samozřejmě šťastní, že jsem udělala dobrý skutek, to ale nevěděli, co je to za ponožky. Já v  té době ale také ne. Doma jsem si o nich zkoušela hledat informace na internetu, ale nic jsem nenašla. Jenom to, že jsou něco jako symbol pro den Downova syndromu. Ty ponožky se mi nelíbily, ale krásně voněly. Myslela jsem, že je to tím, že jsou nové. Nosila jsem je jenom doma. Po jednom dni byly stále čisté a voněly, tak jsem si je nechala i na další den. Druhý den to bylo stejné. Třetí den už jsem je dala vyprat, i přesto stále voněly. Po vyprání voněly pořád stejně. Přišlo mi to zvláštní, myslela jsem, že se z nich ta předchozí vůně smyje. Ještě i po více než deseti vypráních byla vůně stále výrazná. Začalo mi docházet, že ponožky opravdu nejsou obyčejné a paní prodavačka mě netahala za nos. Začala jsem říkat, že jsou jednoduše samo vonící. I přes jejich vzhled jsem se do nich zamilovala. Od té doby si je beru na sebe, hlavně 21. března každý rok, abych projevila respekt k lidem s tímto syndromem.

Karolína Báčová, 9. A Masarykova základní škola Polička

Unijní vaření

Dubnové společné vaření jsme věnovali evropsko- -unijní kuchyni. Nejprve jsme si našli recepty, nakoupili suroviny a spojili příjemné s užitečným. Připravili jsme si oběd nejen pro sebe, ale i pro naše rodiny. Už od začátku jsme si řekli, že nebudeme všichni vařit podle jednoho receptu. A tak se nám sešla široká škála výborných obědových menu a moučníků. Ochutnali jsme portugalskou polévku caldo verde, maďarský guláš, maltskou zapečenou rýži, italské špagety, chilli con carne, lasagne, pizzu, španělské churros, paellu s chorizem a sladké tečky nakonec – francouzskou palačinku, dunajské řezy, fondant, italské tiramisu, čokoládový cheesecake a  panna cottu s malinovou omáčkou. Tedy ochutnali… virtuálně, ale chutě byly bravurní. Povedly se nám i fotky jídel.

9. A

Přemyslovci a Lucemburkové

Když jsme se vloni ve třetí třídě učili o Poličce a jejím okolí, zřídili jsme si „Cestovní kancelář Sluníčko“. Chodili jsme na výlety po okolí našeho domova, navštívili jsme hrad Svojanov, Lucký vrch a  v  Telecím Lukasovu lípu. Malovali jsme obrázky a vše naučené jsme předvedli svým spolužákům z ročníku a rodičům. Též jsme uspořádali výstavu v  městské knihovně. V prvním pololetí letošního školního roku se naše třída IV. B opět přeměnila v cestovní kancelář. Stali jsme se průvodci a navzájem si představili kraje a některá pohoří naší země, ke kterým jsme vytvořili pěkné plakáty. Projekt jsme dokončovali už v distanční výuce, ale zvládli jsme to. „Kdo byl kdo v českých dějinách?“ Tak se jmenuje náš další vlastivědný projekt. Každý žák naší třídy si vybral zajímavou postavu z  českých dějin, má za úkol ostatním představit sebe a dobu, ve které žil. Už nás online navštívil dobově ustrojený Cyril a Metoděj, sv. Václav s  matkou Drahomírou a  babičkou Ludmilou. Svoje věštecké dovednosti nám předvedla Libuše. S napětím očekáváme zakladatele našeho města Přemysla Otakara II. a postavy z dalších panovnických rodů.

Přemyslovci, Lucemburkové a spol. ze IV.B

DNY V „DISTANČCE“

Můj den

Každé ráno v sedm vstávám,

dobrou snídani si dávám.

Spěchám zapnout PC,

není to jak kdysi.

Máváme si z displeje,

každý se rád usměje.

Paní učitelka je moc milá,

dost nás toho naučila.

Podívám se na classroomy,

tam se pozná, zda vše umím.

A pak rychle ven,

užít si hezký den.

Kristýnka Lašková 4.C

JITŘENKA 05/23021