Květen v historii Poličky: požáry a 200 g mouky na den

Stávalo se také, že již vzrostlé obilí pokryl čerstvý sníh, jak se tomu stalo 17. května 1662. V pamětních knihách poličských můžeme k  tomuto dni najít zápis: „Ve středu před Božím vstoupením roku 1662 byl velký mráz, druhého dne spadlo sněhu po kolena, velká tím učiněná škoda na žitech, byla již vymetána. Lidé u města místy sníh provazy strhovali, ale velmi málo po tom namlátili. Kdo sníh nechali, vymlátili poměrně více, ale celkem vzato přece jen málo.“ Nejen sníh, ale i krupobití v čase jara občas sužovalo místní hospodáře. Dne 5. května 1882 se na Bukovině u  Borové strhlo o  třetí hodině odpolední silné krupobití, při kterém se za silného severozápadního větru a jen slabého deště sypaly kroupy o velikosti 8-10 centimetrů a váze kolem 55 gramů a způsobily tím velké škody na staveních a stromech a došlo i ke zranění lidí a dobytka. Dosti často při těchto bouřích docházelo k zásahu budov bleskem a následným požárům, ale někdy blesk uhodil do sloupu nebo do země, jak se stalo 14. května 1884 okolo páté hodiny odpoledne, kdy se nad Poličkou strhla bouřka s krupobitím, během níž udeřil blesk do telegrafního sloupu na Horním předměstí a na svahu za městským rybníkem (dnešní nábřeží Svobody) uhodil blesk mezi stodolami do svahu, který zůstal následkem zásahu hluboko rozrýpán. Město samé nebylo kroupami poničeno, větší škody napáchaly kroupy na polích směrem k Modřeci.

Po deštích a bouřkách, stejně pak z tajícího sněhu bylo v poličských ulicích mnoho bláta, což znesnadňovalo pohyb chodců i povozů. Pro zlepšení stavu městských ulic a čistoty ve městě uzavřela městská rada 2. května 1727 smlouvu s Jiříkem Slepičkou, dlaždičem z Hradce Králové, aby vydláždil město. Byla domluvena sazba 10 krejcarů za čtvereční sáh dlažby (asi 3,6 m ) a na základě této smlouvy začal Jiřík dláždit nejdříve Kamenskou (dnes Riegrovu) ulici, potom náměstí, ulici Starohradskou (dnes Šaff ova) a další plochy dle potřeby. Za vykonanou práci obdržel po vyměření hotového díla 105 zlatých a 45 krejcarů.

Častým jevem byly tehdy i  požáry domů ve městě, mnohdy i celých ulic. Požáry ale nevznikaly jen po zásahu bleskem, velmi často byla na vině lidská neopatrnost nebo stav komínů, či odletující jiskry a  vzhledem k  tomu, že většina domů byla do poloviny 19. století kryta šindelem, oheň se rychle šířil. Během své existence zažila Polička mnoho větších i  menších požárů, vždy si ale obyvatelé znovu postavili své domy a doufali, že k dalšímu ohni již nedojde. Nebylo tomu vždy podle jejich přání, jak napovídá příběh měšťana Karla Hájka, který na dvoře svého domu čp. 107 v Novohradské (do konce 18. stol. Starohradské, dnes Šaff ově) ulici postavil a provozoval kolotoč. V  dubnu 1822 při požáru ulice o  kolotoč přišel, ale již 2. května 1825 zažádal o povolení a začal stavět kolotoč nový. Povolení ke stavbě navzdory protestům sousedů 24. května 1825 získal a tak kolotoč nákladem 201 zlatých a  45 krejcarů postavil k  potěšení místní mládeže, která se na kolotoči každou neděli vozila – při požáru města 10.  7. 1845 o  kolotoč opět přišel a  další již nepostavil. Oheň se nevyhýbal ani hradu Svojanovu, poprvé hrad vyhořel v roce 1569, druhý největší požár zachvátil hrad 3. května 1842. Oheň, který vzešel z  místní radnice v městysu, se vlivem silného větru rozšířil na okolní chalupy a zanedlouho vzplanul i hrad, kde vyhořel palác, továrna na tuhové výrobky i Příhrádek, ušetřeny zůstaly pouze hospodářské budovy. Ve Svojanově samém bylo ohněm zničeno 18 stavení a šest lidí přišlo o život. Navzdory ohni a živelným pohromám se i Polička přizpůsobovala technickému pokroku a  rytmu doby, zlepšovalo se spojení s  okolními městy a  se světem vůbec. Před postavením železnice obstarávala spojení se světem hlavně pošta a telegraf, zvláště pak po té, co byl telegraf zpřístupněn veřejnosti. Poštovní spojení obstarávali pěší a jízdní posli, později se zvětšujícím se počtem zásilek zajišťovaly spojení poštovní vozy. Tak začal mezi Poličkou a Litomyšlí ode dne 1. května 1884 jezdit poštovní vůz, který odjížděl z Poličky denně v 9 hodin a do Poličky se vracel odpoledne v 5 hodin 45 minut. V Borové byla při železniční stanici zřízena 1. května 1899 nová telegrafní stanice pro všeobecnou dopravu telegramů. Počátkem 20. století, hlavně pak po ukončení první světové války došlo ke značnému rozvoji automobilové dopravy a vznikaly autobusové linky mezi okolními městy. Dne 1. května 1924 byla zahájena autobusová doprava na lince Jimramov – Polička přes Borovnici, kde autobus jezdil dvakrát denně a jednou denně jel autobus na lince Jimramov – Nové Město na Moravě. Ve stejný den o rok později bylo autobusové spojení z Litomyšle přes Poličku do Bystrého prodlouženo přes Svojanov do Brněnce.

Již před první světovou válkou bylo založeno Družstvo pro postavení divadla a začalo se s pořádáním sbírek na jeho výstavbu. Původně se počítalo s výstavbou městského divadla v lokalitě zvané „V olšinkách“, v místě dnešního parku mezi zastávkou Na mostě a městskými hradbami, ale pro přílišnou vlhkost této lokality byla vybrána parcela na Dolním předměstí po bývalém Kašparidesovu mandlu a barvírně, jež byla od požáru v roce 1919 nevyužitá. Ke slavnostnímu zahájení výstavby divadla došlo po skončení první světové války. Dne 8. května 1921 byly slavnostně zahájeny práce na staveništi nového divadla v Poličce. Pracovníci se s hudbou a povozy odebrali od nádraží městem na staveniště, na křižovatkách ulic vybízel B. Pražan občany, aby přispěli svou hřivnou na stavbu nového divadla, které město nevyhnutelně potřebuje, na staveništi pak promluvil předseda Družstva pro postavení divadla Antonín Slezák kratší řeč, v níž objasnil, co chce Družstvo vybudovat a  jaké pohnutky ho k  tomu vedou a  vybízel shromážděné občany ke společné práci, která slouží ke cti a okrase města a umění. Do té doby bylo divadlo v budově chlapecké školy od jejího založení v roce 1841 až do dostavění a otevření divadla v roce 1929. K založení školy vedl trvale neuspokojivý stav školy, kdy z kapacitních důvodů byly učebny rozptýleny v několika domech ve městě a žáků bylo tolik, že se jich část musela v docházce střídat. Chlapecká škola byla zřízena místo bývalé solnice v budově dnešního muzea na základě usnesení poličské městské rady a po schválení biskupskou konzistoří, slavnostně byla otevřena a vysvěcena v roce 1841.

První světová válka těžce dolehla i na obyvatele Poličky. Mimo citelný nedostatek potravin a spotřebního zboží docházelo i ke snižování přídělů mouky, když dle nařízení úřadu pro výživu lidu platily od 15. května 1917 snížené příděly mouky na osobu a den, a to: pro zemědělské samozásobitele se kvóta snížila z 300 gramů na 250 g, pro osoby v zemědělství těžce pracující byla dávka snížena z  366 g  na 300 g, pro ostatní obyvatele platil původní příděl 200 g na osobu a den, pro těžce pracující 300 g. Nařízení však obsahovalo dodatek, dle kterého bylo možné dávky pro obyvatele upravovat dle stavu zásob mlynářských výrobků. Tomu předcházelo ministerské nařízení z 19. května 1915, kterým byl v Poličce omezen prodej veškerého masa s výjimkou vnitřností a uzenářského zboží. Omezení se vztahovalo na středu a pátek, kdy podávání masových jídel bylo omezeno i v hostincích.

Zároveň docházelo i k rekvírování barevných kovů pro válečné účely, a tak 7. května 1917 začaly přípravy k sejmutí měděného plechu z věží kostela sv. Jakuba v Poličce. Hlavní věž byla pokryta plechem v roce 1860 za 4 625 zlatých a sanktusová věžička za 838 zlatých, práci provedl místní klempíř Václav Klimeš. Rekvizice dolehly i na okolní obce, např. v Sádku byl v září 1916 zabaven školní zvonec z roku 1881 a o měsíc později také měděný svod hromosvodu. V poválečném nadšení a radosti z ustavení samostatného československého státu se občané města a okolních českých obcí pustili do budování a obnovy infrastruktury. Za městem byla vybudována nová muniční továrna, která poskytla řadu nových pracovních míst, ve městě samém byly postaveny nové budovy, jak obytné, tak sídla úřadů, např. spořitelna, okresní úřad, dětský domov, Masarykovy školy, bytové družstvo Svépomoc a  další. Po dvaceti letech samostatnosti však došlo k událostem, které vedly nejdříve k zabrání pohraničí a také části města a vyústily ve vytvoření protektorátu a následně ve druhou světovou válku, jejíž konec si v květnových dnech připomínáme.

Je jistě přáním nás všech, aby k  podobným dalším událostem již nedocházelo a  abychom i  přes neklidnou současnost a  z  ní vyplývající problémy předávali město z generace na generaci v co nejlepším stavu pro spokojený život našich potomků.

JITŘENKA 05/2021