Duben v historii Poličky

Občas se i v minulosti stávalo, že do Poličky zavítal sám vládce nebo osoba jím pověřená. Nejstarší písemně doloženou osobností byl český král Jan Lucemburský, který při vybírání berně pro své výpravy po Evropě navštívil ve dnech 10. až 13. dubna 1336 cestou na Moravu i  naše město. Byl zde očekáván zástupci východočeských věnných měst a vydal jim úpisy na placení dluhů, když předtím nechal zabavit chrámová zařízení, klášterní majetky a  platy královských věnných měst. Královským věřitelem byl Franklín Jakubů z Prahy a na rozkaz podkomořího Oldřicha Pfl uga vystavili Poličští záruční list na obnos, který měli odvádět do královské pokladnice. Jelikož ale své povinnosti neplnili, byli roku 1338 k odvádění peněz upomínáni markrabětem Karlem a když k dřívějšímu dluhu 112 kop grošů přibylo dalších 50 kop, byl do Prahy povolán zástupce Poličských Ješek z Boskovic a později byli voláni k zodpovědnosti rychtář i konšelé.

Po porážce stavovského povstání české šlechty a královských měst roku 1547 dolehly na Poličku těžké časy, když král Ferdinand I. zabavil všechny výnosy z obcí příslušných k městu a veškerý zisk plynoucí z obchodu jako součást trestu za účast v povstání. Takto byla postižena všechna královská města, která se k povstání připojila. Král sice v roce 1549 trest zmírnil navrácením některých obcí, ale i  tak byla Polička na pokraji bídy. Proto purkmistr a rada města Poličky žádali 21. dubna 1550 prostřednictvím nejvyššího zemského písaře krále Ferdinanda I., aby jim k  obcím již navráceným (Nedvězí, Borová, Oldřiš, Široký Důl a Modřec) byly navráceny i další obce. Také žádali krále o napomenutí Václava Žehušického, majitele Svojanova, který svým poddaným zakazoval návštěvu trhů v  Poličce i  odebírání poličského piva. Král sice Žehušického napomenul, ale ten napomenutí nedbal. Bohužel s  ním nešlo naložit stejně jako s Barborou Nešporovou, záletnicí a  matkou tří nemanželských dětí, jež byla 17. dubna 1781 odsouzena k deseti ranám karabáčem a  následně byla vypovězena z města a dána do služby – dávný kronikář již neuvádí, nakolik bylo toto opatření účinné. Exekuce se záletnou ženštinou se odehrála v městské radnici, jež se v té době skvěla novotou, neboť po celkové přestavbě se první schůze městské rady v nové radnici konala 22. dubna 1744 za slavnostní nálady. Po celou dobu trvání schůze stál před radnicí nastoupený městský střelecký sbor ve zbrani, za víření bubnů a troubení několikrát vystřelil. Původní radnice byla roku 1739 stržena až na středovou věž, radniční kaple byla vysvěcena v roce 1751. Při opravě radniční věže v roce 1916 byl sundán orel a  odstraněna báně, ve dnech 4. až 6. dubna byla stržena měděná stříška se železnou kostrou a vrchol věže se upravoval pro novou střechu původního tvaru. Do té doby byla radniční věž ukončena střechou ve tvaru plochého jehlanu a této věži místní posměšně přezdívali „mlíčník“ nebo „holubník“. V sundané báni bylo nalezeno měděné pouzdro, obsahující Eiseltův německy psaný popis požáru města v  roce 1845, německy psaný pamětní list poličského magistrátu, výpis cen obilí a  seznam členů tehdejšího poličského duchovenstva, magistrátu, hospodářského, lesního a zdravotnického personálu, také seznam učitelů školy hlavní a dívčí a  seznam představitelů střelecké setniny. Pamětní list byl podepsán tehdejším purkmistrem Josefem Piherou.

Také v kostele sv. Jakuba byly uloženy dobové dokumenty. Při opravě střechy zvonice byl do nové báně při jejím vyzdvižení na věž dne 24. 4. 1613 vložen mimo jiné písemnosti i seznam tehdejších střelců jak z kuší, tak z ručnic. Dokument se po požáru města v roce 1845 dostal do rukou místní střelecké společnosti a byl uložen v poličské střelnici. V Poličce byla během let založena řada řemeslnických cechů, z nichž každý měl svého cechmistra, stanovy, zvyklosti a prapor. Cech se skládal z mistrů daného řemesla a každý cech dbal na dodržování stanov. Proto také shromáždění mistrů tkalcovského cechu konané za vedení cechmistrů Jana Jílka a Matěje Eremiáše dne 5. dubna 1699 rozhodlo, že pokud někdo z tkalců příslušných do cechu bude u  stavu zaměstnávat manželky nebo dcery, čímž by se řemeslo snížilo, bude těmto mistrům na čtvrt roku zakázána práce na stavu a  stav samotný bude úředně dvěma mladšími mistry uzamčen.

Jako jeden z posledních byl 26. dubna 1716 na základě artikulí cechu mlynářského v Žebráku založen mlynářský cech také v Poličce. Cech vznikl spojením cechu pekařů, perníkářů a krupařů s poličskými mlynáři. Od ostatních cechů se lišil tím, že zatímco ostatní cechy tvořili poličští mistři, mlynářský cech se skládal ze dvou starších mistrů, a to předměstského mlynáře Josefa Sedliského a  sádeckého mlynáře Josefa Fixy a cech doplňovalo 16 mladších mistrů z okolních vesnic. Město se snažilo starat i  o  své chudé a bezmocné obyvatele. Mimo špitálu, který byl při kostele sv. Jakuba provozován již v  16. století, byl později založen na Jordáně městský špitál, původně kvůli epidemii cholery, později byla v  polovině 19. století postavena městská nemocnice na dnešní Vrchlického ulici a v roce 1891 byla otevřena veřejná všeobecná nemocnice. Také o sirotky a opuštěné děti bylo nutné se postarat, proto obecní zastupitelstvo města Poličky ve slavnostní schůzi dne 25. dubna 1881 uznalo nutnost výstavby městského sirotčince a zároveň k  tomuto účelu založilo na památku sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou u obce fond Rudolfo- -Stefania. V  roce 1884, na popud starosty Mořice Prudiče, byl založen spolek pro vybírání příspěvků k rozmnožení tohoto fondu a v roce 1912, za purkmistrovství Karla Tilla byl z  tohoto fondu, který mezitím dosáhl výše téměř 100 000 K, zakoupen tzv. Kašparidesův mandl na Dolním předměstí č. 53 s rozsáhlou zahradou a upraven pro výchovné účely pro osiřelé chlapce. Dnes na tomto místě stojí divadlo.

V době založení sirotčince bylo rozhodnuto i o stavbě městské elektrárny. V řádné schůzi místního zastupitelstva dne 30. dubna 1910 bylo rozhodnuto zadat výstavbu elektrárny v  Poličce místnímu staviteli Martinu Vystavělovi a řemeslnické práce byly zadány místním fi rmám. Dále bylo usneseno vypůjčit částku 270 000 K u Hypoteční banky v Praze se splatností 52 let. V následujících letech postupně probíhala elektrifi kace města. Po otevření dráhy ze Svitav do Poličky v roce 1896 a následujícího roku do Skutče se řešilo železniční spojení s Litomyšlí. Tato dráha měla pokračovat na jih přes Jimramov a Nové Město na Moravě, Křižanov a Velké Meziříčí do Tetčic. Ve hře byla i varianta spojení přes Bystré do Brněnce a  Březové, ale s  rozvojem automobilové dopravy po první světové válce ztrácel tento projekt svou rentabilitu. V Poličce se dne 21. dubna 1920 konalo komerční šetření výnosnosti projektované dráhy Litomyšl - Nové Město na Moravě, jehož se zúčastnili spolu s úředníky ředitelství státních drah v Brně také zástupci zainteresovaných obcí i zástupci jednotlivých odvětví průmyslu a obchodu. I když byl o uvedenou dráhu velký zájem, stále se vyskytovaly dotazy o výhodnosti stavby dráhy z Poličky přes Bystré – u této varianty dosud nebyla v době jednání s konečnou platností propočítána rentabilita projektu.

Jak vidno, starosti a rušné události se nevyhýbaly ani našim předkům, žili své životy plné radostí a starostí, stejně jako je žijeme i my, pouze v jiných dobových reáliích. Jednou snad i naše současné starosti budou našim potomkům připadat pouze jako vzpomínky na časy dávno minulé a problémy vyřešené. Snažme se proto řešit je co nejlépe a s rozumem.

( JIITŘENKA 04/2021)