Michal Kadlec: Moje videa na YouTubu mají miliony zhlédnutí

Ty si říkáš samozvaný hospodář, co to znamená?

Spoustu let jsem pracoval v zaměstnaneckém poměru v zahraničním obchodu, byl jsem takzvaně manažer. Jenže už mě to nenaplňovalo a když jsem se rozhodl tento post opustit, tak jsem si vytvořil tuto identitu, nejspíš jako manifest tomu všemu předtím.

Ale aby se člověk mohl nazývat hospodářem, tak musí mít hospodářství, ne?

To máš pravdu a proto jsem tam dal ten přídomek samozvaný, protože když jsem samozvaný, tak si mohu ty věci praktikovat po svém. S rodinou se staráme o kus lesa, ovocný sad i  malá pole, kde si pěstujeme brambory, ale třeba i dýně.

Takže ses z pozice manažera rozhodl, že se budeš živit vlastníma rukama?

Přesně tak. Rozhodl jsem se sundat sako a obléknout montérky a to jsem v podstatě udělal, a to i přesto, že jsem na začátku nevěděl, jak se uživím.

A co to bylo konkrétně, čím jsi začínal?

Dělal jsem nějaké věci ze dřeva, protože jsem k tomu měl blízko, a tím, že jsem vlastně 12 let pracoval ve fi rmě, kde se vyráběly dřevoobráběcí stroje, tak jsem k tomu získal i nějaký vztah. Také tím, že jsem jezdil po zákaznících, kteří čas od času prodávali nějaký starší stroj nebo něco a já k  tomu měl přístup, tak jsem to nakoupil a zařídil si dílnu.

A co jsi vyráběl?

Na úplném začátku třeba dřevěné bedýnky. Postupně i složitější věci, jako třeba hydraulický lis na ovoce pro vlastní potřebu na výrobu moštu. V té době jsem již vytvářel YouTube kanál a ty výrobky byly vlastně jednotlivými tématy pro má videa.

Co to znamená, dávat věci na YouTube?

Co člověk vlastně musí dělat, aby někoho zaujal? Já dělám videa kategorie „udělej si sám“ „do it yourself“ a když jsem začínal, dělalo podobné projekty jen pár lidí, desítky z celého světa. Dnes to jsou už stovky. Investoval jsem čas do toho, že jsem natáčel videa, taková, jak člověk něco dělá vlastníma rukama a pouštěl to do světa. Já u toho ani nemluvím, aby tomu rozumněli lidé po celém světě. První velký úspěch jsem zaznamenal s  videem, kde renovuji starou hasičskou sekeru, nebo třeba staré zařízení na naklepávání kosy, které jsem zároveň předělal na elektrický pohon.

Kolik lidí to musí sledovat, aby to generovalo nějaký zisk?

Ty začátky byly takové, že rok jsem z toho neviděl ani korunu. Po roce to bylo pár korun denně. Já jsem vždycky říkal, že to začalo kapat. A asi po roce a půl mě to už živilo. Plnohodnotně.

Odkud se tam berou peníze?

Peníze tam jsou z  reklamy, funguje to jako v televizi. V televizi koukáš na pořad, během toho pořadu vidíš reklamy a ty někdo platí. V případě televize je to zisk pro televizi, v případě YouTube dostává určitou část z reklamy youtuber.

Aby měl člověk YouTube kanál, který bude vůbec zajímavý pro zájemce, tak kolik potom musí mít odběratelů nebo sledování? ... Přece ne každý se tímto může živit.

Bylo období, kdy mě to živilo plnohodnotně. Ale to byly miliony zhlédnutí. Na počtu odběratelů tolik nezáleží, ale je předpoklad, že se přihlášení odběratelé podívají na má nová videa. Náklady se mi zaplatí, když mám alespoň 100 000 zhlédnutí. A  další zhlédnutí už mi pak generují následný zisk. Ta moje videa nejsou o tom, že si stoupnu a něco povídám, já něco musím nakoupit, zainvestovat několik set až tisíc korun.

Takže to jsou lidi po celém světě, co na to potom koukají?

Z největší míry se to motá kolem renovací starého nářadí, kdy koupím nějaké staré věci, staré sekery, staré nářadí ze starých dílen a  ty věci renovuji. A  pak jsem měl nějaká videa, kdy jsem něco sám vymyslel a vyráběl, třeba jsem vytvořil brousítko na nože – já tomu říkám brousítko, ale je to spíše systém na broušení nožů. A to video jsem postoval do světa a stalo se to, že lidi si ho chtěli koupit hotové. Už jsem jich vyrobil a odeslal 700. Posílám po Evropě, ale i do Ameriky a Kanady, na Nový Zéland.

Mně přijde fascinující, že tady v Poličce vyrábíš něco, na co koukají lidi v Indonésii, kteří sami třeba taky něco vyrábí.

Dneska je ten svět otevřený – sociální sítě spojují – a řada těch lidí opravdu neváhá a napíše mi email a něco si objedná.

Jaké bylo tvoje nejúspěšnější video?

Když to vezmu na počet zhlédnutí i  na ekonomiku, tak je to renovace hasičské sekery. To je video, které má dnes přes čtyři miliony zhlédnutí a ta sekera mě stála asi 150 Kč. Byla tam velmi nízká investice.

Jak to vypadá v praxi ? Natáčíš se sám?

To, co dělám, jsou videa v podstatě bez mluvení, aby člověk pochopil, co se tam děje, a to po celém světě. Záleží na složitosti projektu; některé dělám tři čtyři dny, jiné klidně i měsíc. Vše si zpracovávám sám. Používám stativ, takže když natáčím, běhám od kamery na plac a zase zpět. Pak většinu záběrů zrychluju, protože ty procesy jsou dost časově náročné, záběry jsou tedy 2x až 4x zrychlené, aby to nebylo hodinové video a aby se to vešlo do 10 minut. Natáčím na mobil, v tom to stříhám a odešlu to na síť.

A tak jsi slavný youtuber...

Já se tak necítím. Tahle videa jsou pro staršího diváka a  sledujou to chlapi 35+. Základ mám i  v  seniorech – lidech, kteří jsou aktivní důchodci. Kluků do 25 let je tam minimum.

Ty jsi vystudoval gympl v  Poličce. Ale žádné řemeslo ses nevyučil. Jsi vlastně samouk – to musíš mít šikovné ruce, že vyrobíš nůž nebo brousek.

Jsem samouk. Věci, co mě zajímají, si nasleduji, nebo načtu. A po otci jsem to zdědil asi genově – táta i děda dělali řemeslo, ač mě k tomu nepřivedli. Naši byli rozvedení. Takže jsme neměli možnost, aby mi otec tyto věci předával. Ale nějak to tam bylo, asi je to v genech. Začal jsem vyrábět, když mi bylo 14 let. Už na střední škole. První nůž jsem si vyrobil v 15 letech, s primitivním nářadím.

A dnes máš vlastní nožířství...

Ano, je to místo, kde se nože vyrábí i brousí. Každému rád nůž nabrousím, zatímco si nakoupí v Tescu. Sem ke mně mohou přijít chlapi a naučit se nůž vyrábět. Vyrábím tu lidem nože na zakázku. Třeba jsem vyráběl speciální nůž pro rybáře s vlastním designem. Pak tu lidé mohou koupit spoustu věcí k péči o nože, to znamená brusné systémy a nože jiných fi rem. Dělám i kurzy.

Doba covidová to asi trochu zhatila, že?

No, plány mi to zkřížilo. Ale těch nožů se zde vyrobilo už dost. Už jsem zde měl i otce se synem, kteří si přijeli vyrobit nůž a oba dva to zvládli dobře. Synovi bylo devět let a vyrobil si zde krásný nůž s mojí a otcovou pomocí. Oba dva si tady vyrobili lovecký nůž včetně pouzdra a stihli to za dva dny. Přijeli v sobotu ráno a v neděli v pět hodin odjížděli s novým nožem včetně koženého pouzdra.

Jak dlouho tedy trvá výroba takového jednoho kvalitního nože? Tobě.

I já ty nejjednodušší dělám třeba dva dny. Když pak mám něco složitějšího, tak to trvá i o dost déle. Může to trvat čtyři pět dní. Není to sériová výroba, co nůž to originál.

Co jiného teď ještě vyrábíš?

Někdo přijde, že potřebuje něco svařit, někdo přijde, že potřebuje něco udělat na těch technologiích, které tady mám. Je to taková spíš zámečničina – sváření, broušení, jednodušší věci. Někde něco přivařit, zabrousit, tak to jsem samozřejmě ochoten udělat. Ale zároveň vyrábíš opasky? Takový nožíř musí umět pracovat se dřevem, musí umět pracovat s kovem, občas je švadlena, když šije pouzdra. Občas je to metalurgie, je toho celkem dost. Směřuji to i ke kovařině. Vybavil jsem si zde i malou mobilní kovárnu. Takže ano, vyrábím i opasky z kůže, jsou na celý život.

Co všechno dokážeš vyrobit?

Vyrobil jsem hromadu věcí, např. hydraulický sklopný vůz za traktor, opasky, spoustu nožů, lisy na ovoce. Lisy na ovoce, to byla etapa, kdy jsem se přistěhoval do rodiny s  velkým sadem. Je tam spousta starých jabloní, a tak jsem si vymyslel, že budu dělat mošt a to dělám dodnes. Zájem je veliký. Už jsem vymyslel a vyrobil několik lisů. Za sezónu dělám i 1 800 litrů moštu.

Co když se někdo bude chtít podívat na tvá videa? Kde tě vůbec najde?

Nejjednodušší je najít mě podle mého jména na YouTube nebo Facebooku.

Plánuješ do budoucna více workshopů, kde si s  tebou lidé budou moct něco vyrobit?

Určitě jich pár bude. Budou souviset s těmi materiály, se kterými pracuji, takže to bude dřevo, kůže, kov. Na to se chystám – od jara chci dělat kurz kovaný opasek. Další workshopy budou práce se dřevem, třeba různé přívěšky a tak. Jsou to většinou výrobky z  nějakého pěkného exotického dřeva, které má krásnou kresbu. Dokonce kurzy často kupují ženy mužům jako dárek. I tady v Poličce je zájem veliký.

Měl jsi někdy nějaké slabé chvilky, kdy jsi třeba litoval toho rozhodnutí, opustit teplou kancelář a to sako, jak ty říkáš, a vrhnout se na obživu rukama?

Já jsem nikdy nelitoval toho, že jsem opustil tu teplou kancelář, protože mě to už nenaplňovalo. Stále jsem cítil překážky, nemohl jsem dostatečně tvořit. Pochopitelně dvakrát třikrát do roka zažívám časy, které úplně jednoduché nejsou, protože samozřejmě zainvestuji spoustu peněz, a ono to nějaký čas trvá, než se vrátí. Může to trvat měsíc, někdy to trvá půl roku... A  to jsou chvíle těžké, kdy člověk musí ještě řešit ekonomiku domácnosti k  tomuhle všemu. Teď mi aktuálně probíhá hlavou tolik věcí, které chci ještě realizovat, a  to ve velmi krátké době, až se toho trochu děsím. Ale ono to zase nějak půjde.