OHLÉDNUTÍ ZA DIVNÝM KONCEM ROKU

6 zjištění vázajících se k době coronavirové:

• Dobře sladěné oblečení ve světě, kde mají lidé jen půlku obličeje, prostě nevynikne. Není proto třeba zvolený outfIt tolik měnit. Může být vlastně celkem hrozný – a může být nošen velmi dlouho.
• Vlasy a make-up jsou součástí outfitu.
• V budoucnosti by se měl automobilový průmysl zaměřit na posilovač řízení u nákupních košíků.
• Je třeba si dávat cíle. Já si 6. října předsevzala, že si do konce nouzového stavu neoholím nohy. Kolem půlky listopadu na mě u potravin štěkal ovčácký pes. Nejsem si jistá, zda to má nějakou souvislost.
• Omezení sportovišť a  večerní rabování lednice způsobují, že je člověk tlustý a vetchý. Při znovuotevření bazénu je proto třeba brát tento handicap v potaz.
• Některá předsevzetí s sebou nesou další předsevzetí. Např. překonat stud při zmíněném znovuotevření bazénu a pokračovat ve svém osobním „neholícím hecu“, přestože musíte být ve střehu pro případ, že by na vás další návštěvníci zavolali jednotku odchytu toulavých zvířat.

Mohla bych pokračovat dál, ale myslím, že to stačí. Tu malou demonstraci (viz výše) píšu jako odlehčení k  faktu, že rok 2020 s sebou přinesl nesmírné množství zkoušek – a s nimi i nových myšlenek. Koncem října jsme my lidé brblali. Doufali jsme, že nová zpřísnění nebudou trvat dlouho. V listopadu jsme začali vrčet. Nejistota a diskomfort v  kombinaci s  věčně šedou oblohou a  za nehty zalézající zimou naší psyché neprospívají. A s izolací je to jen horší.

Své frustrace jsme ventilovali na sociálních sítích, kde se stal názor nezbytným brněním. Kdo jeden neměl, byl ovce. Kdo ho měl, zastával zrovna ten špatný, a tím pádem byl blbec. Vtipné bylo, jak oponenti šermovali argumenty, které měly za úkol ono blbcovství u  druhého podložit. Konfrontace gradující na sociálních sítích se ale svraštila jako prasklý balónek, potkali-li se oba válečníci v reálném životě.

Před obchoďáky se válely zašlapané roušky. Procházeli jsme mlčky kolem zavřených papírnictví a  současně otevřených květinářství, mačkali se ve frontách u  pokladen a  pak důsledně dodržovali rozestupy na procházkách v přírodě. Zkrátka jsme se chovali tak, jak se budeme chovat i dál – jako lidi. A když přišlo to nejhorší a koronavirus ukradl čas někomu, koho jsme znali, zbylo nám jen mlčení a rezignace na jakoukoli pravdu, která přestala být důležitá.

Chtěla bych Vám proto popřát do roku 2021 sílu odolávat této bezvýchodnosti. Svět vykolejil ze svého obvyklého řádu, stále se však ještě máme čím utěšovat. Na svět přijde denně 218 000 lidí. Mnoho z nich bude spát po zbytek života na zemi bez postele. Mnoho zemře ve válkách, v šarvátkách o majetek nebo na nemoc, které by nemuseli vůbec podlehnout. A i ty, kteří měli to štěstí se narodit do Evropy, čekají ekologické katastrofy, boj o  pitnou vodu, finanční krize a mnoho dalších potíží.

Važme si toho, co nám nyní zůstává a co v budoucnosti nemusí být samozřejmostí. Myslete na to, až do vás příště nabourá v obchodu stará paní s neovladatelným vozíkem. Neklejte, důvodů pro klení budeme mít ještě dost.

Pour féliciter 2021!

Michaela Mužíková

JITŘENKA 01/2021