Zajímavosti ze země „protinožců“

Trochu jsem ho vyzpovídala, a moc ráda bych Vám zprostředkovala celé jeho vyprávění, ale protože by to zabralo skoro celý náš občasník, tak jsem pro Vás vybrala-snad alespoň trochu zajímavá témata a otázky, na které Petr odpověděl.

1. Příroda na Novém Zélandu je opravdu krásná, můžeme jí znát z některých přírodovědných filmů, nebo se ví, že se tam natáčely některé díly filmu „Pán prstenu“. Co nejvíc zaujalo Tebe, co stojí za to tam navštívit a vidět?

Jak jsme se s kamarádem, který se mnou cestoval shodli, nejzajímavější na Novém Zélandu byla odlišnost přírody od té naší. Kapradí má u nás na zahrádce leckdo a všichni víme, jak vypadá. Ovšem na Zélandu má velikost stromu. Potkali jsme na našich cestách velké množství rozličných keříků, jaké u nás nerostou, naprosto odlišné stromy, než tu máme my, někde i les stromů porostlých mechem jako v  pohádce. Doslova každý den najdete nějakou rostlinu, kterou jste ještě nikdy neviděli. Ale také jsou tam sopky, sirná pole, gejzíry atd. Na jihu Jižního ostrova byly keře od neustálého silného větru narostlé šikmo. Nám se nejvíce líbilo okolí nejvyšší hory Mt Cook, výstup na horu Mt Taranaki, národní park Tongariro, a  samozřejmě jedno z  nejznámějších míst - Milford sound. Zajímavé byly také gejzíry a bublající jezírka v termálních parcích u města Rotorua, podobná jsou k vidění i na Islandu. A na nejjižnějším místě jižního ostrova jsme si řekli, že jsme rozhodně nejdál od domova, co jsme kdy byli.

2. Jsou na Novém Zélandu lidé přátelští, nebo spíš rezervovaní? Umí se bavit?

Lidé jsou zde velmi přátelští, někteří si s  Vámi hned začnou povídat, přestože vás neznají a rozhodně se vám snaží pomoci. Nicméně je zde až příliš turistů a někteří místní, kteří mají nějakou zajímavost blízko svého domu zřejmě doslova trpí, takže jsme se setkali i s troubením projíždějících aut v noci vedle kempů. Bavit se zde opravdu umí, na Silvestra jsme byli ve městě Wanaka na pláži, na městské akci, a  bylo to opravdu velkolepé. Poprvé a možná i naposledy jsem v kraťasech a tričku na pláži sledoval silvestrovský ohňostroj.

3. A  teď typicky ženská otázka - jídlo. Měl jsi možnost ochutnat nějakou opravdovou místní specialitu? A  nejdůležitější otázka pro mužskou část: mají tam dobré pivo, nějaké místní?“

Do restaurací na nějaké místní speciality jsme nechodili. Některé místní produkty jsme ale měli možnost zkusit, například zlaté kiwi, které je na rozdíl od toho, co známe u nás, mnohem sladší. Je zde také mnoho vinic, velmi časté jsou u silnice cedule lákající na ochutnávky vín. Velmi nám také chutnalo nealkoholické pivo Bundaberg. Jedná se sice o  australský produkt, ale za náš pobyt jsme ho vypili opravdu hodně (lze ho sehnat i u nás). Prostě nám chutnalo! No a zajímavostí je, že se na Zélandu dají koupit naše fidorky! Zde mají jiné označení, jsou v balení po šesti, ale jsou prostě naše!

4. Je na Novém Zélandu něco, co je zvláštní, co Tě zaujalo, překvapilo?

Ano, zaujala a překvapila nás spousta věcí. Například úplně jiná souhvězdí, takže, když se na Zélandu podíváte v noci na oblohu, tak zjistíte, že opravdu nejste doma. Cassiopeia, Velký a Malý vůz zde prostě nejsou. Nejsem žádný hvězdář, takže jediné, co jsme našli, byl Jižní kříž, který u nás neuvidíme. Zajímavé jsou i fáze měsíce, kde na rozdíl od nás, když je měsíc ve tvaru písmene „C“, tak dorůstá a neubývá a naopak. Když ubývá, tak má tvar písmene „D“. Jsme prostě na jižní polokouli. Další rozdíl, který u nás nemáme a asi by se setkal i s odporem je, že vám prodavačka v supermarketu úhledně rovná zboží do košíku a mezitím se vás ptá odkud jste a kam se chystáte a klidně vám i nějaká místa doporučí. V jednom z Novozélandských muzeí jsme našli naši Čezetu, zde z ní udělali Nzetu:). Byli jsme také v jeskyni plné krápníků, jako jsou třeba naše Javoříčské, ale zde jdete sami s čelovkou a nikdo nic nehlídá. Takže si můžete klidně sáhnout na krápník. Bohužel na některé útvary i doslova šlapete. Potkáte se zde i s Gloworms – svítícími červy, taková obdoba našich světlušek. V národním parku Abel Tasman je také dobrým zážitkem vodní taxi. Jedná se o malé čluny na vozíku, tažené traktorem, kdy do nich ještě na suchu všichni nastoupí, traktor s vámi zajede do vody, řidič se přesune do člunu a  odveze vás na vybranou zastávku na pobřeží parku, odkud dojdete na další smluvenou zastávku a  zde vás zase člun vyzvedne a doveze zpět. Měli jsme také možnost jet po východním pobřeží severního ostrova s  dobrým výhledem na nedávno oživlou sopku White Island, která ještě trochu doutnala.

5. Nelze se nezeptat na kultovní zvíře – klokana. Viděl si ho, a třeba i nějaké jiné, třeba psa Dingo nebo kultovní zvíře Nového Zélandu-ptáka Kiwi?

Klokan a  pes Dingo obývají spíš Austrálii, takže jsme se s nimi nesetkali, měli jsme tu možnost navštívit místní menší Zoo, ale z časových důvodů jsme to vynechali. Kultovním zvířetem je zde nelétavý noční a  velmi plachý pták Kiwi. Viděli jsme ho ale jen zavřeného v jednom ze zdejších parků. Rozhodně ho běžně nepotkáte. První zvíře, které nás zaujalo už cestou z letiště, bylo přejeté na silnici, a byl to Possum (česky Kusu Liščí, obvykle hnědý vačnatec připomínající malého medvídka), který je zde nepůvodní druh a  Novozélanďané se snaží striktně snižovat jejich stavy, protože škodí jak stromům, tak například i  ptákům Kiwi. Na většině treků jsme se setkali s  nastraženými pastmi na ně. Když však jdete do některého z  místních obchodů můžete zde zakoupit například svetr z Possum/merino vlny. Několikrát jsme se také setkali s jediným horským papouškem Kea. Byl k vidění i výše v horách, kde se stále ještě držel sníh. Jedná se o  velmi drzé zvíře, které se okamžitě pustí do odloženého batohu, protože v něm předpokládá nějakou dobrotu a nebyl pro něj problém ani rozepnutí zipu. A teď tu mám opravdovou specialitu, která mě svým zpěvem naprosto učarovala a tím je pták Tui zpěvný, kterého, když jsem poprvé slyšel zpívat, tak jsem se na chvíli zastavil a ne věřícně poslouchal. Každému doporučuji si na YouTube najít a pustit jeho zpěv, s kamarádem jsme mu říkali „vrzavá branka“ je naprosto neuvěřitelné co ze sebe tento pták s bílou chocholkou na krku dokáže vyloudit. Také jsme samozřejmě potkali hromady ovcí a krav. Zajímavost je, že na farmě, kde nám náš kamarád poskytl dočasnou základnu, se chovají krávy jen na mléko, které se zde usuší, naloží na kontejner a putuje do Číny, kde z něj znovu udělají mléko tekuté.

6. Tvé povídání se hezky poslouchá, ale nedá se nic dělat. Tak, jako končívá dovolená a my se musíme kolikrát se zapřením vracet do šedi všedních dnů, tak i my končíme s cestováním po Novém Zélandu. Na závěr bych se Tě chtěla zeptat, co bys vzkázal našim čtenářům Ty, jako „otrlý“ cestovatel?

Snad jenom tolik. Až se situace s korona virem uklidní, nebojte se naplánovat si vlastní cestu za krásami naší planety. Protože stejně, jako si může“ skladník ze šroubárny přečíst Vergília v originále“ (památná věta z filmu: Marečku, podejte mi pero), může i každý člověk, ať už má profesi jakoukoliv, obletět celý svět. Jen se nebát!

Děkuji Petrovi za hezké a zajímavé povídání a za čas, který nám věnoval. A protože Petr opravdu viděl „kus světa“--jen tak namátkou: procestoval západ USA, pobyl na Islandu, na ostrově Korsika, občas zdolá i nějakou ferratu v Rakousku, ale i jinde, bylo by zajímavé opět s ním cestovat -i když jenom obrazně, a popovídat si o nějaké jiné lokalitě, kterou navštívil. Tak třeba příště!

Petře, ať Ti to šlape, a na další cestu Ti přejeme „dobrý vítr do plachet“!

-M. Víšková-

ZDROJ: Občasník obce Široký Důl