Profesor Jaroslav Mihule se stane čestným občanem

A profesor Mihule takovouto osobností bezesporu je. Jaroslav Mihule patří k předním českým odborníkům specializujícím se téměř výlučně na život a dílo Bohuslava Martinů. Skladateli zasvětil celý život a na svém kontě má přes jedenáct knižních publikací věnovaných Martinů a další dvacítku odborných studií, které se zaobírají buď přímo tímto skladatelem, nebo příbuznými tématy. Když v roce 1974 vyšla první monografie Jaroslava Mihuleho Bohuslav Martinů. Profil života a díla, byla jednoznačně nejfundovanější prací o skladateli. Do té doby o Martinů psal pouze Miloš Šafránek, jenž sice skladatele znal osobně, ale nebyl profesí muzikolog (jeho texty jsou faktograficky precizní, ale nezasahují do oblasti odborných rozborů). O to cennější byla Mihuleho monografie, která se naopak soustředila především na tyto rozbory a úmyslně opomíjela podrobnější životopisné informace. V roce 2002 vyšla zcela nová a rozsáhlá monografie Jaroslava Mihuleho pod názvem Martinů. Osud skladatele. V ní autor pozoruhodně rozšířil svou původní práci. V Osudu skladatele nalezneme každičký detail ze života i díla Martinů, autor předkládá informace z kronik, matrik, úředních dokumentů, ze starých ročníků novin a časopisů, ale též ze soukromé korespondence, čerpá dokonce z do té doby nikdy nepublikovaných rukopisů, držených v soukromých rukou. A v kontrastu k publikaci z roku 1974, která svou akcentací odborných analýz může působit poněkud akademicky, je jeho práce z roku 2002 nejen vysoce fundovaná, ale také čtenářsky přívětivá, čtivá. O rovných patnáct let později, na sklonku roku 2017 – a to dokonce přímo k narozeninám skladatele – vyšlo 8. prosince nové přepracované vydání Mihuleho knihy Martinů. Osud skladatele. Výpravná publikace slučuje všechny klady předchozích autorových prací, které oživuje četný obrazový materiál (ten v předchozí publikaci chyběl). Jaroslav Mihule navíc text monografie revidoval a doplnil o řadu nových informací – ve svém výsledku by se tak dalo hovořit téměř o práci nové. Zmíněné publikace patří ke stěžejním, byť ne jediným autorským pracem profesora Mihuleho. O propagování osobnosti Bohuslava Martinů se zasloužil i v dalších oblastech aktivit: stál u zrodu Společnosti Bohuslava Martinů (existující dodnes a mající hned čtyři pobočky: v Praze, Brně, Poličce a ve Zlíně), byl členem správní rady Fondation Martinů se sídlem v Basileji ve Švýcarsku a místopředsedou podobné rady Nadace Bohuslava Martinů v Praze; byl zván k přednáškové činnosti na univerzitách doslova po celém světě, aktivně se účastnil celosvětových muzikologických konferencí. Na svém kontě má profesor Mihule i řadu ocenění, mj. Zlatou medaili Univerzity Karlovy 1994, cenu Classic ´95 za životní dílo atd., v roce 2015 mu byl udělen Pamětní list Města Poličky a také Pamětní list Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Nejnověji byl oceněn na sklonku roku 2018 Výroční cenou Bohuslava Martinů za celoživotní zásluhy při vědeckém zhodnocení, šíření a uplatnění skladatelova díla, udělovanou Nadací Bohuslava Martinů. Slavnostní akt udělení čestného občanství proběhne při zahajovacím koncertu festivalu „Martinů Fest 2019“ v neděli 5. května 2019. Profesor Jaroslav Mihule se stane v pořadí pátým čestným občanem města Polička – po Tomáši G. Masarykovi, Edvardu Benešovi, Bohuslavu Martinů a jeho ženě Charlotte Martinů.

Doc. Monika Holá, muzikoložka CBM

Reakce profesora Mihuleho:

Vážený pane starosto, vážení, obdržel jsem od Vás sdělení, že město Polička má v úmyslu poctít mě udělením čestného občanství. Zpráva mně připadá neuvěřitelná, zvláště s přihlédnutím k tomu, že se této cti dostalo T. Garrigue Masarykovi, Edvardu Benešovi, Bohuslavu a Charlotte Martinů! Samozřejmě že první, co člověka napadne, je otázka, čím si takovou poctu mohl vysloužit a je-li jí vůbec hoden. Přijímám ji s pokorou a jen si v duchu připomínám své první cesty do Poličky, mířící v padesátých letech k paní Marii Martinů, skladatelově sestře, a k její přítelkyni a opatrovnici, paní Marušce Pražanové, které za mého přihlížení na singrovce obšívaly jednotlivé dopisy skladatele do průsvitného pouzdra na ochranu před nekulturními muzikology. Loučil jsem se s Bohuslavem Martinů při jeho odchodu v srpnu roku 1959 u rozhlasového mikrofonu na Vinohradech a hlas se mi třásl dojetím. Teď tedy přichází tečka za tímto osobním příběhem. Děkuji za vše moc, nemusím snad psát, jak Poličku miluji a jak jsem během posledních sedmdesáti let (!) do ní vrostl. S upřímnými pozdravy a díkem Váš Jaroslav Mihule

( JITŘENKA 04/2019 )