Dne 5. října 2020 došlo k  opětovnému vyhlášení nouzového stavu a my se už podruhé ocitli odstřihnutí od svých běžných radostí i strastí. Obchody se začaly zavírat, restaurace krachovaly. Živnostníky i mnoho zaměstnanců čekala chůze nad propastí mezi tím, co bylo standardem, a těžkou ranou od neustále se měnících opatření. Mnoho z  nás bylo nuceno zůstat doma a  konfrontovat se se svou neaktualizovanou verzí člověka, který „má čas“. Mnozí to nesli těžce. V  kuchyni se jim najednou objevily věci jako vařič vajec, v obýváku jantarová lampa a na chodbě ribstole. Já měla práce dost, přesto i můj denní režim dostál jistých změn a zjištění, nejmarkantnějších v době 4. epidemického stupně. Rozhodla jsem se retrospektivně o pár z nich podělit – porovnejte si, zda jste nedošli k něčemu podobnému.

Polička je městem betlémářů. Na veřejných místech jich bylo v době adventu k vidění ale poskrovnu. Největší poličský betlém je soukromý a na své zahradě ho má pan Pavel Tulis.