Liboháj a na něj navazující vysoký smrkový les přecházející dále směrem na Bořiny v tu „pravou“ divočinu, je v Poličce nejdostupnější část skutečné přírody. Je opravdu žádoucí zavádět tam moderní technologie? Wifi v lese je absurdita. Cyklista v lese je destruktor.
Vážení občané, milí čtenáři,
dovolte mi ještě jednou se z pozice města vyjádřit k myšlence navázat a dokončit terénní úpravy nad sjezdovkou v Liboháji, které by ukončily demoliční navážku z 80. let minulého století.
Již delší dobu probíhá široká diskuse nad optimálním využitím této krásné a zajímavé lokality a opakovaně jsem svědkem, že zaznívají obavy z tohoto uvažovaného záměru.
Rád bych navázal na můj článek v Jitřence č. 8 r. 2019 a opětovně ubezpečil, že záměrem není a nebude Liboháji uškodit, ale naopak přispět k pěknému celkovému rázu této lokality.
V těchto dnech dolaďujeme webový prostor pro výstupy první veřejné diskuze, která se věnovala budoucnosti Liboháje a o které jsme psali v minulém čísle. Než se podaří dokončit vše potřebné, podělíme se s Vámi tady v Jitřence o pár „snů o Liboháji“. Udělejte si pohodlí a představujte si. Jdete Královskou alejí a v poklidu vstupujete do Liboháje, přírodní a decentně a kultivovaně upravené části Poličky.
Vážení a milí poličští spoluobčané, dovolte mi malé ohlédnutí za letošním, nezvykle deštivým, měsícem červnem, kdy v našem městě napršelo 210 mm vody (údaj z areálu fi rmy Agronea a. s. Polička) a celostátní průměr dosáhl 151 mm srážek. Tento aktuální stav je nejvyšší od roku 1960, pouze rok 2013 se tomuto objemu srážek se svými 140 mm téměř přiblížil. Celkové srážky za letošní první pololetí v našem městě dosáhly 398 mm a loni 378 mm. Z tohoto pololetního srovnání je patrné, že i přes velké červnové srážky je celkový objem napršené vody za stejnou část roku 2019 a 2020 téměř shodný (rozdíl pouze 20 mm). Zde se projevuje letošní velmi suché zimní období, kdy nebyl téměř žádný sníh.
V každém městě jsou místa, která pro jeho obyvatele hodně znamenají a která nabízí živoucí příležitosti, dostupně a všem. Kouzelným příkladem takového místa je Liboháj. Aby tomu tak doslova bylo, rozhodli jsme se věnovat Liboháji naši vůli, čas a energii. Rozhodli jsme se dát příležitost k osobnímu setkání obyvatelům Poličky a nasbírat náměty a přání, zkušenosti a názory na budoucnost a celkové pojetí Liboháje, dříve lesoparku, dnes lesa, zčásti s funkcí rekreační.
V životě existují věci, o kterých víme, že prostě nastanou. Stejně tak mohou být v místech, kde žijeme stavby, které se prostě musí někdy postavit. Jednou z nich je rozhledna na kopci zvaném Šibeniční vrch, kousek za naším městem. Váš případný údiv nad troufalostí předchozích vět přebíjím údivem, jak to, že tam už dávno nějaká nestojí.