A bylo jaro zvláštní, v létě se zdálo být lépe a podzim nám zase připomíná, jak křehcí jsme. Možná tak to vnímají mnozí. Pravda však je jiná, každý den se kolem nás prohání spousta neštěstí, bolů a samot. Jen člověk srdce hluchého si nevšímá, jak blízcí se ve smutek propadají. A jak intenzivně si tyto věci uvědomujeme, když nad hrobem svých blízkých stojíme. To, co bylo, není. Blízkost tělesná pominula, ústa mlčí, oči jsou zavřeny. Vztah však trvá a jak je bolestné, když nenachází odpovědi.